Co když jo?

Hryže jí to. Ta představa, že jí po něm její kamarádka vyjede. Její kamarádka, co už je roky sama. Ještě před časem na tom byly úplně stejně. Ale teď se pozice změnily. Teď je kamarádka sama a ona si užívá zaslouženého vztahu. Ale vždyť je snad rozumná, ne ? Ujišťuje se pořád dokola. A on ji taky ujišťuje, že není čeho se bát. Přiznal sice, že se mu její kamarádka líbí, ale je zadán. Takže tečka. Jenže včera mu kamarádka poslala kus buchty a on po tom, co ji rozbalil a spráskl ruce nad tou krásou, řekl : „ … ale co je mi to platný ? “ A kolotoč otázek se roztočil. Jak platný ? Copak chce říct, že toho lituje? Nebo snad chtěl říct, co je mu to platný, když s ní nemůže být? S kamarádkou … Byla dočista zmatená.„ Ale ty moje hvězdičko,“ pohladil ji po tváři. A slzy se rozběhly jako když se rozsypou korálky. „ Co blázníš?“ Rozpačitě se usmál. Vylekal ji i jeho úsměv. Četla tam, že kdyby mohl, neváhal by. Nebo si to jenom namlouvala? Dramatizovala to příliš ?
„ Je hezčí než já,“ vzlykla a kousla se do rtu. To se neříká. Nebuď směšná, nedolejzej …
„ To je pomíjivý, ty moje poupátko.“ Složil ruce do klína. Jak moc potřebovala aby ji hladil, aby jí říkal, že ona je ta jediná na celým světě … Jenže věděla moc dobře, na celým světě jsou holek milióny, takže by lhal, kdyby to řekl. A navíc, on by to neřekl. Je realista. A ona je mu za to vděčná. Někdy. Teď by unesla i malinkatou lež, jen proto, aby srdíčku bylo líp.
„ Ale líbí se ti.“
„ Líbí, to jo, ale líbí se mi spousta holek.“
„ Třeba se jí taky líbíš.Třeba.“ Vulgární představa, že ten jenom její a její kamarádka …
„ A navíc, ona by se se mnou určitě nerejpala celý odpoledne v autě,“ usmál se a už to byl zase on. Bylo to jen vzplanutí? Bylo to vůbec vzplanutí ? Jiskřička? Nebo je to jen její obyčejná žárlivost ? Ach jo. Musela se usmát. To jo, rejpala se s ním v autě půl neděle. Ale dali to do kupy. A byli šťastní.
„ Co ty víš,“ hlesla, ale byla si skoro jistá, že v tomhle má navrch. Před kamarádkou.
„ Vždyť ty ani nevíš, jak jsem s tebou spokojenej, ty …“
„ No jo, no. Pojď spát.To bude dobrý, pojď.“ Zvedla se s myšlenkou, jak by bylo nejlepší aby tyhle věci šly kolem ní. Věří mu. Ale jí ? Tak se uvidí, musela by se zbláznit, kdyby si s tím měla lámat hlavu. Co se má stát, to se stane. A i kdyby se rozkrájela, nic s tím nenadělá. Ale stejně ji to hryže. Ta představa, že jí po něm její kamarádka vyjede …

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy psané životem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 komentáře u Co když jo?

  1. Paulík napsal:

    Ahoj Renáto, tak jsëm si přečetl několik Tvých povídek, postřehů, zamyšlení. Píšeš doopravdy pěkně. Je to i hodně nápadů, musíš být hodně všímavá. S pozdravem, Honza.

  2. Paulík napsal:

    Ahoj RenátoAhoj Renáto, dívám se asi tak 3 minuty na Tvé stránky, vůbec zatím nevím o co jde. Chystám se ale pohodlně usadit a číst si. Marek mi napsal, že pěkně píšeš, tak se moc těším. Ozvu se Ti co nejdříve. Honza

  3. Jana napsal:

    zbytečný……podle mě jsi to opravdu příliš dramatizovala a zbytečně !
    Už tenkrát jsem Ti říkala, že v tom něco hledáš… No, tak mu poslala buchtu, no ?! Přece se znali, přece k nám jezdila na častý návštěvy…
    Buď ráda, že si rozumněli, než aby na sebe jen koukali a neměli si co říct… Je dobře, že si jsou sympatický..
    Proč ale zahodit letitý přátelství ?!
    A hlavně: buď svýmu partnerovi věříš nebo nevěříš… Pak je to špatný.. Buď vás ten vztah naplňuje, nebo nenaplňuje… Pokud ano, pak není důvod hledat něco někde jinde…
    Na tyhle věci přeci vždycky musí být dva, musí chtít oba…
    Pořád Ti říkám, že Ty máš vrozenej talent na to
    komplikovat si život a trápit se…
    Častokrát zbytečně, nebo alespoň neúměrně… Příliš mnoho..
    Ach jo… Ale stejně Tě mám ráda !

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>