Co se děje pod peřinou

„Miláčku, chceš si s ním chvilku pohrát?“ otázka mě zastihla právě když jsem byla jednou nohou nakročená do postele. Moje drahá polovička byl pod peřinou, koukaly mu jen oči a nos a lišáčky na mě mrknul.„Co?“ zeptala jsem se hloupě. Jediné co mi běželo hlavou byla myšlenka na zasloužený spánek.
„No jestli si s ním chceš chvilku pohrát. Aspoň na chvilku,“ žadonil.
„Ráno brzo vstáváš, brouku …“
„Jenom chvilku, malinkou chvilku,“ culil se, že nešlo odolat. Vklouzla jsem k němu a než jsem stačila cokoli udělat, zvedl peřinu a chytil mě za ruku. „Tak tady ho máš,“ oddychl slastně. Vklouzl mi do ruky a ani moc nestudil . Jeho hladký, krásný, neodolatelný, vždy připravený a nezvykle výkonný

mobilní telefon.

Příspěvek byl publikován v rubrice Srdcem a očima. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>