ZASE NEZKLAMAL …

Sobota ráno, 5:08 přesně. ONdra otevřel oči a začal. Jekot, vřískot a „Mámo, vstávám, jdu si hrát.“To nemůže myslet vážně, říkám si. Myslel.
„ONdrí, takhle brzy nevstáváš ani do školky, pusinko.“ Co se dá dělat, holka, děti nenaprogramuješ, říkám si a odevzdaně lezu z postele. Ještě že je 3.června a ne prosinec. Sluníčko za okny říkalo, že by mohl být pěkný den. Takže to vstávání tolik nebolelo. I když někde v sobě jsem zamáčkla slzu a posteskla si, že se mi nesplnil sen o prováleném sobotním ránu, když nemusím do práce. A fakt by mi stačilo aspoň do šesti.
Tak třeba zítra…