O MEDU

O tom, jak pracné je vyrobit pampeliškový med můžu povyprávět někdy příště. Ostatně, každá hospodyňka ví, že za pět minut se to zvládnout vážně nedá. Mě s ONdrou se to letos povedlo hned ze dvojité dávky pampelišek. Poctivě jsme sbírali a čistili, míchali a chystali a potom čekali až to zhoustne. Výsledek se rovnal asi dvanácti skleničkám od jogurtu a to při spotřebě mého synka je na velmi krátkou dobu. Proto tento zlatavý produkt považuji za velkou vzácnost.
Vezla jsem kamarádce Jarmilce do Jičína vzorek, neb vím, že to ocení a bude k němu přistupovat stejně jako já. Skoro se zatajeným dechem. Sklenku jsem umyla, víčko opatřila ozdobným ubrouskem a převázala nitkou, aby i oku lahodil můj výtvor. Cestu přečkal pečlivě zabalený v jídelní tašce mezi jogurty. Když jsem jej, sice v igelitovém sáčku, ale slavnostně předávala Jarmilce, ona potěšena tím, že se s ní dělím o svoje skromné zásoby, brala sklenku jako by byla pápěří a podle mého očekávání se rozplývala blahem. Měla jsem radost, že jsem ji potěšila. V boční kapse svého batohu udělala medu pohodlné místo a šli jsem všichni do města.
Strávili jsme příjemné odpoledne. Potom jsme se na chvíli rozešli, neb každý z nás měl nějaké zařizování. Když nás později Jarmilka našla u dřevěné prolejzačky na dětském hřišti, v očích měla smutek, děs a zklamání.
„Podívej, co se mi stalo,“ povídá a z kapsy batohu doluje jakousi hmotu nepopsatelné barvy a tvaru. „Ono mi to vyteklo do batohu.“
„Jak to?“ vyhrkla jsem a přehrávala si v hlavě, jak jsem víčka utahovala a sklenky obracela dnem vzhůru. „To není možný.“ Jenže v zápětí jsme si obě vybavily okamžik, kdy batoh spadl z lavičky na zem. Naše oči se setkaly.
„Taková škoda,“ hlesla a se svěšenými rameny to celé házela do odpadkového koše.
„Tak já se táhnu z Prahy s medem jenom proto, aby skončil v Jičíně v odpadkovém koši, jo?“ snažila jsem se celou situaci zlehčit. Sice se pousmála, ale mrzelo ji to. Alespoň si olízla prsty, na kterých zůstaly zbytky toho, na čem si teď pochutnávaly vosy a včely ze širokého okolí. „Byl chutný,“ řekla a smutně se dívala na roj hmyzu kolem koše. Poté se odebrala ke kašně, aby si umyla ulepené ruce.

Takže příště až sem pojedu, vezmu medy dva a dám na ně pořádný pozor. To Ti, Jarmilko, slibuju!