Zas v duši o kousek klidu víc…

„Maminko, víš, co měmrzí?“ ptal se mě ONdra včera v postýlce těsně před usnutím.
„To nevím, vážně netuším,“ čekala jsem cokoli.
„Mě mrzí, že na tebe křičím.“ Skoro jsem přestala dýchat.
„To mě taky, že na sebe někdy křičíme oba a je to úplně zbytečný viď?“
„To jo, „pokýval rozčepýřenou hlavou a vzal mě za ruku. „Já jsem takovej malej popleta viď?“

Pohádku jsem četla se slzami v očích a s jistotou, že o tom, co nás potkává tou svojí klučičí hlavičkou opravdu přemýšlí.

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy psané životem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 komentářů u Zas v duši o kousek klidu víc…

  1. Qenda napsal:

    Proč myslíš, Jarmilko?

  2. JANOVA napsal:

    Moje milá, škoda, že máš jen jedno dítě. Vím, nic neříkej, ale pro tebe je jedno málo. MSF hodně zdraví a slunce v duši

  3. Qenda napsal:

    To teda ano, jak ho vždycky honím do postýlky, tak se mi pak od něj nechce…

  4. Armin napsal:

    Večer před spaním……jsou nejroztomilejší :-)

  5. Despair napsal:

    To je nádherný …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>