„Maminko, víš, co měmrzí?“ ptal se mě ONdra včera v postýlce těsně před usnutím.
„To nevím, vážně netuším,“ čekala jsem cokoli.
„Mě mrzí, že na tebe křičím.“ Skoro jsem přestala dýchat.
„To mě taky, že na sebe někdy křičíme oba a je to úplně zbytečný viď?“
„To jo, „pokýval rozčepýřenou hlavou a vzal mě za ruku. „Já jsem takovej malej popleta viď?“
Pohádku jsem četla se slzami v očích a s jistotou, že o tom, co nás potkává tou svojí klučičí hlavičkou opravdu přemýšlí.
Proč myslíš, Jarmilko?
Moje milá, škoda, že máš jen jedno dítě. Vím, nic neříkej, ale pro tebe je jedno málo. MSF hodně zdraví a slunce v duši
To teda ano, jak ho vždycky honím do postýlky, tak se mi pak od něj nechce…
Večer před spaním……jsou nejroztomilejší
To je nádherný …