Zmatek

Ani si nevzpomíná, kdy naposled cítila mužskou dlaň na svém těle. Kromě jejího syna, který ji hladí pokaždé, když u ní usíná, to nebyl zralý a žádostivý muž opravdu dlouho.
Když se ten den dotkl její ruky, dovolila mu to a dotyk oplatila. Když ji potom pohladil a objal, a cítila ho tak blízko, jeho kolínská jí prostoupila až do mozku a zachvěla se po celém těle, tak přesto, že na to čekala jako vyprahlá zem na osvěžující vláhu, cítila hlavně zmatek. Zmatek v sobě. Znají se pár hodin a on říká věci, které ona chce slyšet a říká to proto, že to sám tak cítí. Říká, že to tak cítí. Je jí to příjemné a vlastně na tom nevidí nic špatného.
Vždycky si přála slyšet zrovna tohle. Nikdy to nedostala. A pokud ano, pak musela vynaložit spoustu úsilí na to, aby to ten druhý pochopil.Teď nemusí vynakládat vůbec nic, ba právě naopak. Jemu stačí, že ona je, že žije, že dýchá vedle něj a je šťastný, že ji našel. Ona je šťastná, že existuje někdo, kdo vlil do jejího nitra novou naději, že život, který mají před sebou je plný tolerance, lásky, vnímání jeden druhého, úcty a lásky k jejímu synovi, který neví, co znamená slovo táta. Jenže mu to neumí ukázat. Řekl jí, že má času, kolik potřebuje a myslí to vážně. Ona je ale tolik zraněná předešlými zkušenostmi, že teď, když má před sebou na jeho dlani všechno, co jí tolik scházelo, si to nedokáže vzít, aniž by nebyla podezíravá.
Volá jí častokrát denně. Chce s ní a s jejím synem, který si ho ve vteřině oblíbil, trávit všechen čas. Řekl, že se do ní zamiloval v první okamžik, kdy ji uviděl. Vždycky předtím by skákala radostí. Teď je opatrná. A trápí ji to. Trápí ji její váhání. Dva hlasy uvnitř jí se perou. Jeden říká, je to ten, kterého jsi hledala, tak ho chyť a nepusť. Užívej každou minutu jeho přízně, lásky, vyznání. Druhý říká, nespěchej. Není to samo sebou, že přišel a pustil vás oba do svého života a nazval tě svojí ženou. Proč? Co za tím vězí? A první ji kárá, neodraď ho zbytečnými hloupými obavami. A druhý říká měj uši i oči otevřené! První radí: jdi do toho srdcem a přijmi ho!
Tohle všechno by mu chtěla říct. Ale když je s ním, nedokáže to, protože se stydí za to, že si ty pochybnosti vůbec připustila. Pomůže čas? Kolik ho potřebuje? Potřebuje vůbec nějaký? Dřív do všeho vlítla po hlavě. A byly to samé chyby. Omyly, které bolí ještě dnes. Teď se bojí do toho vlítnout po hlavě, aby nezranila sebe, i syna.
Chce ho, moc ho chce. Pro jeho osobnost. Ne pro tělo, ale pro duši. Je to nepopsatelný pocit, jako když něco víte a nemusíte o tom přemýšlet, protože to tak prostě je. Musí mu to říct a věřit mu, že ji nezradí a neodhodí. A jestli ji má rád, pak to pochopí. A jestli to nevyjde, pak už bude navždycky sama se svým synem a s jistotou, že se pro žádného muže nenarodila.

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy psané životem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 komentářů u Zmatek

  1. Hannah napsal:

    Ať ti to vyjde, moc ti to přeju…

  2. Qenda napsal:

    Díky, holky moje…

  3. Helazd napsal:

    Qendo je to hrozně těžké a zároveň krásné, procházet tímhle rozhodováním. Ale když to nezkusíš a tak nepoznáš, jestli je to tentokrát on. Člověk i když je opakovaně zklamán musí občas odemknout a bránu a nechat druhého přijít k sobě. Veřím, že tentokrát to bude dobré a moc ti to přeju.

  4. popelka napsal:

    Qendodržím palečky… -)))

  5. Qenda napsal:

    Děkuji Vámza názory, přátelé! Vím, že to není jednoduché, vždycky jsem se řídila srdcem a dopadlo to blbě. Tentokrát se toho bojím… Vše už bylo řečeno, pochopili jste to velmi správně.Tedy jdu do toho s tím, že se nechám unášet vším, co mi den přinese… Jinak opravdu nebudu moct posoudit, jak to vlastně myslel, a jak by to bylo bývalo mohlo být kdyby …

    Zuzi, hodně štěstí, to je jasná věc!!!

  6. JANOVA napsal:

    Cíťák do přehršle!!Přehršle viz Skorkoviny Něco o přehršli.

    Musíš vždycky něco říkat? Neříkej nic! Mimo verbální komunikace je někdy silnější než verbální!
    Mají pravdu – každý vztah je jiný a závisí na míře tolerance, porozumění a ochoty přijmout partnera jaký je, nikoli jakého bychom ho chtěly mít.
    Když tento vztah nezkusíš, čili nepostoupíš riziko nepopsaného, nikdy nezjistíš, zdali to s tebou myslel upřímně.
    MSF

  7. Armin napsal:

    Vždycky je to sázka……a jenom někdy výhra. Žádným vztahem si nikdy nebudeš jistá, vždycky budeš pochybovat a váhat. Není rovných cest.
    Ale někdy je to klikatá lesní cestička v přítmí starých stromů, ve stínu letního dne, občas vyjde na slunnou kvetoucí louku… někdy, některé dvojice, takhle projdou životem. Je to vždycky jenom na nich…

  8. zuzi napsal:

    rozumím tvým obavám a zmatkůmsama prožívám něco podobného, i když už jsme postoupili dál … ale stejně nevím nevím nevím … pokaždé je to jiné … přeju ti štěstí (a sobě taky, dovolíš-li)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>