Ani si nevzpomíná, kdy naposled cítila mužskou dlaň na svém těle. Kromě jejího syna, který ji hladí pokaždé, když u ní usíná, to nebyl zralý a žádostivý muž opravdu dlouho.
Když se ten den dotkl její ruky, dovolila mu to a dotyk oplatila. Když ji potom pohladil a objal, a cítila ho tak blízko, jeho kolínská jí prostoupila až do mozku a zachvěla se po celém těle, tak přesto, že na to čekala jako vyprahlá zem na osvěžující vláhu, cítila hlavně zmatek. Zmatek v sobě. Znají se pár hodin a on říká věci, které ona chce slyšet a říká to proto, že to sám tak cítí. Říká, že to tak cítí. Je jí to příjemné a vlastně na tom nevidí nic špatného.
Vždycky si přála slyšet zrovna tohle. Nikdy to nedostala. A pokud ano, pak musela vynaložit spoustu úsilí na to, aby to ten druhý pochopil.Teď nemusí vynakládat vůbec nic, ba právě naopak. Jemu stačí, že ona je, že žije, že dýchá vedle něj a je šťastný, že ji našel. Ona je šťastná, že existuje někdo, kdo vlil do jejího nitra novou naději, že život, který mají před sebou je plný tolerance, lásky, vnímání jeden druhého, úcty a lásky k jejímu synovi, který neví, co znamená slovo táta. Jenže mu to neumí ukázat. Řekl jí, že má času, kolik potřebuje a myslí to vážně. Ona je ale tolik zraněná předešlými zkušenostmi, že teď, když má před sebou na jeho dlani všechno, co jí tolik scházelo, si to nedokáže vzít, aniž by nebyla podezíravá.
Volá jí častokrát denně. Chce s ní a s jejím synem, který si ho ve vteřině oblíbil, trávit všechen čas. Řekl, že se do ní zamiloval v první okamžik, kdy ji uviděl. Vždycky předtím by skákala radostí. Teď je opatrná. A trápí ji to. Trápí ji její váhání. Dva hlasy uvnitř jí se perou. Jeden říká, je to ten, kterého jsi hledala, tak ho chyť a nepusť. Užívej každou minutu jeho přízně, lásky, vyznání. Druhý říká, nespěchej. Není to samo sebou, že přišel a pustil vás oba do svého života a nazval tě svojí ženou. Proč? Co za tím vězí? A první ji kárá, neodraď ho zbytečnými hloupými obavami. A druhý říká měj uši i oči otevřené! První radí: jdi do toho srdcem a přijmi ho!
Tohle všechno by mu chtěla říct. Ale když je s ním, nedokáže to, protože se stydí za to, že si ty pochybnosti vůbec připustila. Pomůže čas? Kolik ho potřebuje? Potřebuje vůbec nějaký? Dřív do všeho vlítla po hlavě. A byly to samé chyby. Omyly, které bolí ještě dnes. Teď se bojí do toho vlítnout po hlavě, aby nezranila sebe, i syna.
Chce ho, moc ho chce. Pro jeho osobnost. Ne pro tělo, ale pro duši. Je to nepopsatelný pocit, jako když něco víte a nemusíte o tom přemýšlet, protože to tak prostě je. Musí mu to říct a věřit mu, že ji nezradí a neodhodí. A jestli ji má rád, pak to pochopí. A jestli to nevyjde, pak už bude navždycky sama se svým synem a s jistotou, že se pro žádného muže nenarodila.
Rubriky
- Čeština je krásná (32)
- Četli jste…? (8)
- Fotogalerie (48)
- Kdo jsem já? (9)
- Něco o jídle… (5)
- Něco o zdraví … (8)
- Něco pro děti (14)
- Nezařazené (61)
- ONdrova galerie (7)
- Ondrovy hlášky (97)
- Přečtěte s vašimi dětmi (3)
- Příběhy psané životem (176)
- Rady báby Dymákové (4)
- Recenze na knihy, CD, divadlo … (93)
- Skafocefalie (7)
- Srdcem a očima (12)
- Trocha poezie… (1)
- V roli novinářky (119)
- Vtípky a legrácky (8)
- Zajímavosti (101)
- ŽELÍZY 2009 (6)
Nejnovější komentáře
Archivy
- Leden 2017
- Červen 2016
- Květen 2016
- Duben 2016
- Březen 2016
- Únor 2016
- Leden 2016
- Prosinec 2015
- Listopad 2015
- Říjen 2015
- Září 2015
- Srpen 2015
- Červen 2015
- Květen 2015
- Duben 2015
- Březen 2015
- Únor 2015
- Leden 2015
- Květen 2014
- Říjen 2013
- Květen 2013
- Březen 2013
- Únor 2013
- Leden 2013
- Prosinec 2012
- Listopad 2012
- Říjen 2012
- Září 2012
- Srpen 2012
- Červenec 2012
- Květen 2012
- Duben 2012
- Březen 2012
- Únor 2012
- Leden 2012
- Prosinec 2011
- Listopad 2011
- Říjen 2011
- Srpen 2011
- Červenec 2011
- Červen 2011
- Květen 2011
- Duben 2011
- Březen 2011
- Únor 2011
- Leden 2011
- Prosinec 2010
- Listopad 2010
- Říjen 2010
- Září 2010
- Srpen 2010
- Červenec 2010
- Červen 2010
- Květen 2010
- Duben 2010
- Březen 2010
- Únor 2010
- Leden 2010
- Prosinec 2009
- Listopad 2009
- Říjen 2009
- Září 2009
- Srpen 2009
- Červenec 2009
- Červen 2009
- Květen 2009
- Duben 2009
- Únor 2009
- Leden 2009
- Prosinec 2008
- Listopad 2008
- Říjen 2008
- Září 2008
- Srpen 2008
- Červenec 2008
- Červen 2008
- Květen 2008
- Duben 2008
- Březen 2008
- Únor 2008
- Leden 2008
- Prosinec 2007
- Listopad 2007
- Říjen 2007
- Září 2007
- Srpen 2007
- Červenec 2007
- Červen 2007
- Květen 2007
- Duben 2007
- Březen 2007
- Únor 2007
- Leden 2007
- Prosinec 2006
- Listopad 2006
- Říjen 2006
- Září 2006
- Srpen 2006
- Červenec 2006
- Červen 2006
- Květen 2006
- Duben 2006
- Březen 2006
- Únor 2006
- Prosinec 2005
- Říjen 2005
- Září 2005
- Srpen 2005
- Červenec 2005
- Červen 2005
- Květen 2005
- Leden 2005
- Srpen 2003
- Březen 2003
- Listopad 2002
- Prosinec 2000
- Leden 2000
Základní informace
Ať ti to vyjde, moc ti to přeju…
Díky, holky moje…
Qendo je to hrozně těžké a zároveň krásné, procházet tímhle rozhodováním. Ale když to nezkusíš a tak nepoznáš, jestli je to tentokrát on. Člověk i když je opakovaně zklamán musí občas odemknout a bránu a nechat druhého přijít k sobě. Veřím, že tentokrát to bude dobré a moc ti to přeju.
Qendodržím palečky… -)))
Děkuji Vámza názory, přátelé! Vím, že to není jednoduché, vždycky jsem se řídila srdcem a dopadlo to blbě. Tentokrát se toho bojím… Vše už bylo řečeno, pochopili jste to velmi správně.Tedy jdu do toho s tím, že se nechám unášet vším, co mi den přinese… Jinak opravdu nebudu moct posoudit, jak to vlastně myslel, a jak by to bylo bývalo mohlo být kdyby …
Zuzi, hodně štěstí, to je jasná věc!!!
Cíťák do přehršle!!Přehršle viz Skorkoviny Něco o přehršli.
Musíš vždycky něco říkat? Neříkej nic! Mimo verbální komunikace je někdy silnější než verbální!
Mají pravdu – každý vztah je jiný a závisí na míře tolerance, porozumění a ochoty přijmout partnera jaký je, nikoli jakého bychom ho chtěly mít.
Když tento vztah nezkusíš, čili nepostoupíš riziko nepopsaného, nikdy nezjistíš, zdali to s tebou myslel upřímně.
MSF
Vždycky je to sázka……a jenom někdy výhra. Žádným vztahem si nikdy nebudeš jistá, vždycky budeš pochybovat a váhat. Není rovných cest.
Ale někdy je to klikatá lesní cestička v přítmí starých stromů, ve stínu letního dne, občas vyjde na slunnou kvetoucí louku… někdy, některé dvojice, takhle projdou životem. Je to vždycky jenom na nich…
rozumím tvým obavám a zmatkůmsama prožívám něco podobného, i když už jsme postoupili dál … ale stejně nevím nevím nevím … pokaždé je to jiné … přeju ti štěstí (a sobě taky, dovolíš-li)