Já vás teda pěkně zanedbávám,co? Slibuju, že se polepším. První týden v červenci jsem tak ne docela strávila ve východních Čechách. Ale protože pršelo jen se lilo, zabalili jsme to ve čtvrtek a mazali domů.
V pondělí jsme se „ubytovali“ u kamarádky na chalupě pod hradem Pecka. Ubytování spočívalo v to, že nám na zahradě postavili mini stan. Ale tři jsme se tam v pohodě vešli. Ovšem bagáž zůstala v autě. Odpoledne začalo pršet a tak se náš pohyb omezil na sezení v chalupě a nebo pod stříškou venku, kde nám mokla kolena, ale když už jste v přírodě, tak se to tak nebere. Zatímco my jsme nadávali na smůlu a nepřízeň počasí, naše prasátko ONdra byl ve svém živlu. Tepláky po dvou dnech stály v koutku skoro samy.
V úterý jsme zariskovali a vyjeli ráno do Dvora Králové do zoologické zahrady. Jakmile jsme opustili Pecku, vylezlo sluníčko a neopustilo nás až to tří odpoledne, kdy jsme se vrátili celí uondaní a hladoví domů. Takže paráda. Po odpolední kávě se opět zatáhlo a lilo nepřetržitě až do rána.
Na středu byl v plánu Jičín. Bylo zataženo a to nás neodradilo. Těsně před Jičínem jsem ale musela zastavit, protože se přihnala taková průtrž mračen, že jsem neviděla na krok a stěrače nestíhaly. Po pár minutkách jsem to nevydržela a vjela do města mému srdci velmi blízkému. ONdra usnul. Tak jsem chlapy nechala v autě a vrhla se do víru velkoměsta. Paráda – všechny kamarádky, které jsem běžela navštívit měly dovolenou. No nevadí. Snad nezklame Jarmilka, a aspoň s ní se potkám a poklábosím. Jarmilka nezklamala a jak řekla, tak se stalo. V jednu pod Valdickou bránou stála celá veselá a natěšená, co jsem jí za zprávy z Prahe přivezla. Došli jsme do Panské na oběd a pak do cukrárny na kafčo a dortík a bylo nám blaze. Jen ONdra se nemohl smířit s tím bezbřehým tlacháním ženských a choval se po svém. Skoro jsem ho vynesla v zubech… Ale vždyť je tak milý chlapec, ne? S Jičínkem jsme se rozloučili a plánovali čtvrtek.
Jenže v noci se spustil takový liják a bylo celých devět stupňů nad nulou, že jsme vzdali spaní ve stanu a vecpali se do chapuly. Dupy dupy, ráno jsme sbalili batohy, mokré hadříky nacpali do auta a pápá, mějte se tu hezky, jedeme domů zatopit.
Tak skončil náš výlet na východ. Ale k něčemu to ukrácení přece jen bylo. Stihli jsme v pátek program na hradě Točník-souboj gladiátorů a opravdu to stálo za to !
A o tom zase příště.
No co naděláš, jednou to určitě vyjde
Ahojky 😉 Škoda, že to s tím Jičínem nevyšlo. A nakonec se tam letos ani nedostanu.Změnila jsem plán a jedem s dětma do KV. Tak páček a užívejte si všichni krásného léta.
Děkuju, u Tebe se mi taky líbí!
Vítám tě z dovolené, chodím si sem občas číst, máš zajímavé články.