V podvečer

Přehledná a rovná dálnice Plzeň – Praha,sobotní podvečer, rodina se spokojeně vrací z krásného výletu v ZOO, plná dojmů a výborné nálady, štěbetají jeden přes druhého. Nad nimi proletí zelený vrtulník, podezřele nízko nad silnicí. Po pár vteřinách jim zmizí z očí. Po pár kilometrech ho zase potkávají. Vrtule se točí, stroj se odlepuje od země a letí pryč. Před jejich zraky se ukazuje scenérie, při které se tají dech. Světlé auto bez střechy v příkopu, o kus dál tmavé auto zmuchlané k nepoznání, sanitka a spousta záchranářů. Zkrvaveného staršího pána vezou na nosítkách k sanitě, na silnici krev, střepy, plasty, plechy. Další nabourané auto u krajnice a další v poli. Muž se svěšenými rameny, žena s dlouhými tmavými vlasy…
Rodina jede téměř krokem kolem toho všeho. Slova váznou, rozum stojí. Byl to spěch? Nepozornost? Nebo co vlastně…?

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy psané životem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u V podvečer

  1. Nero napsal:

    To je pouze o chování lidí k sobě a o společnosti……..ani rychlost s tím nemá co dělat……je fakt že stát se může cokoliv např. prasknout guma ale v čechách je to jenom o lidech…..jezdím dost často do Hamburku a v DE je rychlost v některých úsecích neomezena…..průměrně tam jezdíme kolem 170 – 190km/hod. a teprve tam člověk pochopí že tam to jde a u nás ne…prostě oni jsou zvyklí a hlavně se chovají na silnici jako lidi a ne jako zvířata….

  2. Janova napsal:

    Lidskábezohlednost, rivalita a opovrhování vším, včetně života.
    Ahoj.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>