Prší

…a soused chodí sadem s konví… Tak to zpívá Karel Plíhal ve své písničce. Na tu si vzpomenu pokaždé, když sněží. Nevím proč, ale je to tak. Když padají z nebe bílé chuchvalce, naskočí mi tahle melodie.
Sněží, sněží, mráz kolem běží … říkávala moje sestra Jana, když byla jí byly asi tři roky. Pak se nadechla a přidala druhou. Chumelí se chumelí, padá snížek bílý… a přidala druhou část, kterou ji naučila teta v poněkud pozměněné verzi,a kterou říkávala obzvlášť ráda schovaná za plynový sporák, protože se jí líbilo hláska er ve slově prdel pěkně drrrnčí.
V neděli 11.11 2007, v půl osmé ráno, kdy bylo venku bílo, ráno přímo martinovské, neb po dlouhé době přijel na bílém koni, ležela moje malá sestřička na porodním sále a čekala, až to přijde. Mě nezbývalo než čekat na zprávu a napadala mě spousta slov. Ale ta si nechám na někdy jindy.

P.S. Přišlo to v 8:08

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy psané životem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>