Musíme ho mít! Strach.

Zpráva o tom, jak v Karviné srazil řidič na OSVĚTLENÉM přechodu dvě sedmnáctileté sestry – dvojčata, ve mně zdvihla vlnu odporu, obav, vzteku, smutku i strachu. Jedno děvče zemřelo hned po nehodě a druhé odvezli se zraněním mozku do nemocnice.
„Uvidíš, umře taky,“ napadlo mě. „Spolu se narodily, spolu odejdou …“
Smutný příběh, obzvlášť pár dní před Vánočními svátky, změnil rodině ve vteřině celý život. Místo radovánek z adventního času jsou oči plné slz a duše bolavé. Bezmoc, smutek, bolest, zoufalství, vztek – to jsou nejspíš emoce, kterými si maminka a tatínek procházejí. V tomto případě dvojnásobně. Celý život se o holky starají podle nejlepšího vědomí a svědomí, dají jim možnost vzdělání, vychovají je k sociálnímu cítění a skromnosti, věnují jim každou volnou chvíli, dělají jim život hezčí… A pak stačí jedna rychlá jízda, sice zkušeného, ale neopatrného řidiče.
Často jsem kroutila hlavou, když jsem viděla úzkostlivé obličeje rodičů, kteří svoje třeba i dvanáctileté děti vodily skoro za ruku. Ostatní děcka se posmívala, že jejich spolužáci bez máminy sukně neudělají ani krok…
Ale dneska nepustím syna na krok samotného. Nedávno jsem mu naplácala za to, že mi utekl ze školky a sto metrů běžel k autu sám.
„Nikdy nevíš, co se může stát,“ křičela jsem na něj. „Šílenec vjede na chodník. Zastaví auto a vtáhnou tě dovnitř, ONdro, nesmíš takhle utíkat sám!“ Bohužel události dnešních dnů mi nedávají možnost povolit. Třeba jsem příliš přecitlivělá, ale to, že auto vlítlo na chodník či ostrůvek a vjelo do lidí, protože jezdí daleko vyšší rychlostí než padesátkou po vsi, to dnes není nic vzácného.
Já přece nechci mít dítě co mi všude visí na ruce, chci aby byl samostatný a soběstačný. Pamatuji si, že jsem ještě nechodila do školy a už jsem sama chodila přes půl vesnice do samoobsluhy. Ale copak to dneska jde? Člověk si není vůbec ničím jistej …

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy psané životem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře u Musíme ho mít! Strach.

  1. Qenda napsal:

    Jenn, rádo se stalo. :-))

  2. Jenn napsal:

    Renčo,ještě jednou díky za knížku.Litovat nebudu, protože už jsem se do ní začetla. 😉 A nejvíc mě potěšilo to věnování…..Děkuju.

  3. Qenda napsal:

    Nero,Já vím, souhlasím s Tebou

  4. Nero napsal:

    To je sice všechno hezký nicméně nic se nemá přehánět……vodit dítě do 18 za ručičku protože se mu něco může stát není řešení…..já spíš věřím na osud a co se má stát to se stane…..a jestli se to má stát, tak se to stane zrovna ve vteřině, když ho nebudeš mít pod dohledem…..spíš to chce vychovávat ho tak, aby si dával větší pozor sám, ale od všeho ho uchránit taky nemůžeš to prostě nejde….

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>