Zpráva o tom, jak v Karviné srazil řidič na OSVĚTLENÉM přechodu dvě sedmnáctileté sestry – dvojčata, ve mně zdvihla vlnu odporu, obav, vzteku, smutku i strachu. Jedno děvče zemřelo hned po nehodě a druhé odvezli se zraněním mozku do nemocnice.
„Uvidíš, umře taky,“ napadlo mě. „Spolu se narodily, spolu odejdou …“
Smutný příběh, obzvlášť pár dní před Vánočními svátky, změnil rodině ve vteřině celý život. Místo radovánek z adventního času jsou oči plné slz a duše bolavé. Bezmoc, smutek, bolest, zoufalství, vztek – to jsou nejspíš emoce, kterými si maminka a tatínek procházejí. V tomto případě dvojnásobně. Celý život se o holky starají podle nejlepšího vědomí a svědomí, dají jim možnost vzdělání, vychovají je k sociálnímu cítění a skromnosti, věnují jim každou volnou chvíli, dělají jim život hezčí… A pak stačí jedna rychlá jízda, sice zkušeného, ale neopatrného řidiče.
Často jsem kroutila hlavou, když jsem viděla úzkostlivé obličeje rodičů, kteří svoje třeba i dvanáctileté děti vodily skoro za ruku. Ostatní děcka se posmívala, že jejich spolužáci bez máminy sukně neudělají ani krok…
Ale dneska nepustím syna na krok samotného. Nedávno jsem mu naplácala za to, že mi utekl ze školky a sto metrů běžel k autu sám.
„Nikdy nevíš, co se může stát,“ křičela jsem na něj. „Šílenec vjede na chodník. Zastaví auto a vtáhnou tě dovnitř, ONdro, nesmíš takhle utíkat sám!“ Bohužel události dnešních dnů mi nedávají možnost povolit. Třeba jsem příliš přecitlivělá, ale to, že auto vlítlo na chodník či ostrůvek a vjelo do lidí, protože jezdí daleko vyšší rychlostí než padesátkou po vsi, to dnes není nic vzácného.
Já přece nechci mít dítě co mi všude visí na ruce, chci aby byl samostatný a soběstačný. Pamatuji si, že jsem ještě nechodila do školy a už jsem sama chodila přes půl vesnice do samoobsluhy. Ale copak to dneska jde? Člověk si není vůbec ničím jistej …
Rubriky
- Čeština je krásná (32)
- Četli jste…? (8)
- Fotogalerie (48)
- Kdo jsem já? (9)
- Něco o jídle… (5)
- Něco o zdraví … (8)
- Něco pro děti (14)
- Nezařazené (61)
- ONdrova galerie (7)
- Ondrovy hlášky (97)
- Přečtěte s vašimi dětmi (3)
- Příběhy psané životem (176)
- Rady báby Dymákové (4)
- Recenze na knihy, CD, divadlo … (93)
- Skafocefalie (7)
- Srdcem a očima (12)
- Trocha poezie… (1)
- V roli novinářky (119)
- Vtípky a legrácky (8)
- Zajímavosti (101)
- ŽELÍZY 2009 (6)
Nejnovější komentáře
Archivy
- Leden 2017
- Červen 2016
- Květen 2016
- Duben 2016
- Březen 2016
- Únor 2016
- Leden 2016
- Prosinec 2015
- Listopad 2015
- Říjen 2015
- Září 2015
- Srpen 2015
- Červen 2015
- Květen 2015
- Duben 2015
- Březen 2015
- Únor 2015
- Leden 2015
- Květen 2014
- Říjen 2013
- Květen 2013
- Březen 2013
- Únor 2013
- Leden 2013
- Prosinec 2012
- Listopad 2012
- Říjen 2012
- Září 2012
- Srpen 2012
- Červenec 2012
- Květen 2012
- Duben 2012
- Březen 2012
- Únor 2012
- Leden 2012
- Prosinec 2011
- Listopad 2011
- Říjen 2011
- Srpen 2011
- Červenec 2011
- Červen 2011
- Květen 2011
- Duben 2011
- Březen 2011
- Únor 2011
- Leden 2011
- Prosinec 2010
- Listopad 2010
- Říjen 2010
- Září 2010
- Srpen 2010
- Červenec 2010
- Červen 2010
- Květen 2010
- Duben 2010
- Březen 2010
- Únor 2010
- Leden 2010
- Prosinec 2009
- Listopad 2009
- Říjen 2009
- Září 2009
- Srpen 2009
- Červenec 2009
- Červen 2009
- Květen 2009
- Duben 2009
- Únor 2009
- Leden 2009
- Prosinec 2008
- Listopad 2008
- Říjen 2008
- Září 2008
- Srpen 2008
- Červenec 2008
- Červen 2008
- Květen 2008
- Duben 2008
- Březen 2008
- Únor 2008
- Leden 2008
- Prosinec 2007
- Listopad 2007
- Říjen 2007
- Září 2007
- Srpen 2007
- Červenec 2007
- Červen 2007
- Květen 2007
- Duben 2007
- Březen 2007
- Únor 2007
- Leden 2007
- Prosinec 2006
- Listopad 2006
- Říjen 2006
- Září 2006
- Srpen 2006
- Červenec 2006
- Červen 2006
- Květen 2006
- Duben 2006
- Březen 2006
- Únor 2006
- Prosinec 2005
- Říjen 2005
- Září 2005
- Srpen 2005
- Červenec 2005
- Červen 2005
- Květen 2005
- Leden 2005
- Srpen 2003
- Březen 2003
- Listopad 2002
- Prosinec 2000
- Leden 2000
Základní informace
Jenn, rádo se stalo. :-))
Renčo,ještě jednou díky za knížku.Litovat nebudu, protože už jsem se do ní začetla. 😉 A nejvíc mě potěšilo to věnování…..Děkuju.
Nero,Já vím, souhlasím s Tebou
To je sice všechno hezký nicméně nic se nemá přehánět……vodit dítě do 18 za ručičku protože se mu něco může stát není řešení…..já spíš věřím na osud a co se má stát to se stane…..a jestli se to má stát, tak se to stane zrovna ve vteřině, když ho nebudeš mít pod dohledem…..spíš to chce vychovávat ho tak, aby si dával větší pozor sám, ale od všeho ho uchránit taky nemůžeš to prostě nejde….