Proč věci někdy vypadají jinak než ve skutečnosti jsou? Proč jsou věci ve skutečnosti jinénež jak vypadají? Proč lidé druhým říkají něco a přitom to myslí jinak? Proč konají jinak, než řekli, že vykonají? Proč řeknou, že nějak vykonají a přitom dopředu vědí, že to bude úplně jinak? Proč si myslí, že ti druzí si nedomyslí souvislosti, že jim nedojde pravda? Proč jsou si tak jistí tím, že ten obelhávaný nebude mít potřebu přesvědčit se…
Přitom stačí jen na malou chvíli zapochybovat a pak vynaložíte dost síly a energie k tomu, abyste si objasnili skutečnosti a našli pravdu. Pak zjistíte, že je to jinak, než jak vám to dotyčný podal, a už si na něj dáváte pozor. Budete ho KONTROLOVAT a PROVĚŘOVAT. A budete ho považovat za LHÁŘE. A pak mu třeba neodpustíte a třeba se s ním i rozejdete.
Proč si jen jsou ti druzí tak jistí, že se nic takového nemůže stát? Proč z druhých dělají neustále hlupáky a ni v nejmenším se necítí ohrožení? Nebo cítí a nedají to znát? Proč si myslí, že jsou chytřejší než ostatní?
Může za to opravdu jen sebevědomí?
O sebevědomí možná ani tolik nejde…..Já tomuhle říkám „lidská hloupost“.