Zatdacené písmeno

To r nám prostě vůbec nejde. Ať jsem se snažila sebevíc, má ONdra místo vytouženého drnčivého rpořád jen to kulaté l. Nejdřív jsme na to šli tak, jako když jsem byla malá já:
„Zkus to takhle, Ondrí – td td td.“
„Tede tede tede,“ vyšlo z něj.
„Ne tede, td,“ opravovala jsem ho. „ A zkus to rychlejš.“ Po pár marných pokusech se nám to slilo v neidentifikovatelný vzdech.
„Ach jo, to nikdy nezvládnu,“ zaslzel.
„Ale zvládneš,“ poplácala jsem ho po zádech. Dala jsem mu rozchod a zalovila v paměti, kde jsem to jenom viděla tu chytrou knížku z padesátého sedmého. Našla jsem ji a začala dle návodu místo r používat d.
„Tdnky, bdnky,“ cvrlikala jsem na něj. Zopakovat to uměl, tak to jsme na dobré cestě, mnula jsem si ruce. „A slyšíš ten rozdíl, když řeknu ruka a luka?“
„Slyším. Říkáš luka a luka. A to je rozdíl,“ odmlčel se.“ Dozdíl,“ opravil se. Tak kde je teda chyba? Třeba jsem možná jen netdpělivá a naskočí mu to samo…
Přesto jsem nelenila a zašla za paní logopedkou, popsala jí náš případ a čekala jak mě seřve, že jsem nezodpovědná, když jsme to ještě v pěti a půl nedokázali zvládnout. Opak byl ale pravdou. Ujistila mě, že není pozdě a navíc, když ještě nejde do školy, že to zvládnem.
„Přijďte se mi ale ukázat, ať to slyším…“ Tak jsme tam v úterý běželi, ONdra se předvedl a paní učitelka mávla rukou, že když to budeme trénovat, tak máme do prázdnin vyhráno. Jako bonus mi dala pochvalu, že jsem si podle knížky z minulého století vedla na výbornou. No sláva, naštěstí jsem nic nepokazila.
„A dáme se do toho, kocoure,“ řekla jsem Ondrovi doma a vzala to pěkně po ořádku z papírů, které jsem vyfasovala ve škole. „ Hdnec.“
„Hdnec.“
„Kadkulka.“
„Kadkulka.“ Byl docela ukázněný. Deset minut před spaním poctivě trénoval a občas to tam drnklo pěkně.
„Kopdovka.“
„Dajská.“ Přešla jsem to mlčením, hlavně že to nahradil.
„Tdubka.“
„Tdubka tdoubí tdádádá tdadíjadáááááááá.“ Měla jsem co dělat abych nevyprskla smíchy.
„Tdojka.“
„Dvojka…“ koukal na mě nevinně. A to už jsem se neudržela ani já ani taťka, který na tajňačku poslouchal za dveřmi.
„Vidíš, jak mu to přemejšlí,“ povídá potom venku na lavičce. „A ty na něj pořád nadáváš jak zlobí …“

dodatek: Knihu nazvanou VÝCHOVA ŘEČI DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU napsala paní Marie Filcíková – Herfortová a vydalo ji Státní pedagogické nakladatelství v roce 1957. Cena vázaného výtisku byla tehdy celých 13,40 Kčs. o tom si dneska můžeme nechat jen zdát.:-)

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy psané životem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 komentářů u Zatdacené písmeno

  1. Qenda napsal:

    Kdyby nebyla k sehnání,byť se to nemá, ráda okopíruju a pošlu…

  2. JANOVA napsal:

    Díky,předám tam, kde se v dospělém věku písmenu er nedaří. Podle mého soudu nikdy není pozdě.
    MSF

  3. Gomba napsal:

    Takhle nějakmůj táta naučil mého syna správně mluvit.
    Doma se nám to nedařilo.
    BTW: Za tyhle peníze je to knížka za všecky prachy ,-)

  4. Qenda napsal:

    Jarmilko,doplněno v textu !!! :-)

  5. Qenda napsal:

    Jenn,to úplně chápu, jen mám strach, že by se mohlo stát to, co říkala paní logopedka – co tam slyší, to tam píšou. Takže než půjdeme do školy, dáme to do pořádku. A vám držím palce, zvládnete to tak y :-)

    Jarmilko, samozřejmě, že zveřejním, ale až zítra, neb ji teď u sebe nemám. Ale nezapomenu !!!

  6. JANOVA napsal:

    Qendo,prosím tě, mohla bys zveřejnit celý název, autora, nakladatesltví a rok vydání oné zázračné knížky. MSF

  7. Jenn napsal:

    Dodnes má syn potíže s písmenkem L, které občas zamění ve slově za V. Logopedka, řekla, že je to v pořádku, že ho umí, jen je líný ho používat….A tak už několik let jen opravuji.opravuji,opravuji…..A radost mám pak z každého slova,které se povede. 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>