Vzpomínky jsou stále živé

Lidice – Ranní slunce bylo příslibem krásného dne. Na parkovišti u Památníku vítali české i zahraniční delegacestarosta p. Mareš, ředitel Památníku p. Červencl a vedoucí Lidické galerie p. Kasalická. Nedaleký nádherně rozkvetlý růžový sad byl pastvou pro oči.

cervencl
ředitel Památníku Lidice p. Červencl

Živo už od rána
Jindy poklidné pietní území se hemžilo lidmi všech barev, národností, vyznání. Mezi prvními přijel p. Čunek p. Sobotka nebo p. Vlček. Ten byl však z akce odvolán a musel odjet. Hosté přiváželi věnce a květiny, které byly později kladeny u pomníku obětem lidické tragédie v červnu roku 1942.

Smutné vzpomínání
Zástupy přemístily ke hrobu. Všichni vytvořili dav, který obstoupil smuteční území. Před pomníkem měli čestná místa významní občané, mezi nimi i p. Pitín-lidické dítě, lidické ženy a děti. Dospělý muž, jehož tvář o mnohém vypovídá.
V deset hodin začalo kladení věnců. Během padesáti minut byly položeny květinové dary, které docestovaly i se svými delegáty Izraele, Brazílie, Egypta, USA, Slovenska, Japonska a mnoha dalších zemí. Delegáti u hrobu poklonou vzdali hold památce obětí fašismu. Byly tu věnce od konfederací, ministerstev, obcí okolních i vzdálených.Samozřejmě i od pana prezidenta, který se ze zdravotních důvodů nemohl dostavit. Výčet zúčastněných byl dlouhý.

predkladenim
před kladením věnců

Došlo i na slova
Po položení posledního věnce zazněla česká státní hymna. Lidé ji bez ostychu zazpívali jako jeden sbor a ani první dešťové kapky nemohly pokazit sílu toho okamžiku.
P. Červencl pronesl proslov o nutnosti důstojné akce ke smutnému 66. výročí vyhlazení obce. Podobný osud potkal i obec Ležáky a nemohla chybět ani delegace odsud. Slovo dostal předseda senátu P. Sobotka. Řekl, že jen těžko hledá slova v těchto místech, kde se brutalita spojila s nenávistí a vyplynula z ní obrovská lidská tragédie. Nešetřil slovy díků přítomným za účast a řekl, že si velmi váží soudržnosti a faktu, že jim nejsou osudy jiných lidí lhostejné. Světová vlna solidarity Lidicím je důkazem uvědomění si, že zlo, které je pácháno na druhém konci planety je vlastně velmi blízko. Lidice měly být tehdy vyhlazeny, vymazány z mapy. Ale přežily a žijí a památka lidických mužů, žen a dětí nesmí být nikdy zapomenuta a opomíjena. Nedaleké sousoší 82 dětí, odvlečených na převýchovu nechť je mementem toho, co se tehdy stalo. O takových tragédiích se musí mluvit ve školách, takové hrůzy nesmí být utajeny. Vyzval přítomné, aby podobným událostem svojí svědomitostí a nelhostejností předcházeli. Déšť, který padal z nebe přišel jako symbol smutku, jako slzy, které byly prolity ve spojitosti s utrpením lidí.

sobotka
Přemysl Sobotka pronesl dojemnou řeč

Host z Norska
Podobný osud postihl norskou osadu Töelöweg. Delegátka v národním kroji pronesla zdravici a zavzpomínala na podobnost obou tragédií. Nacisté deportovali všechny lidi, domy vypálili a domů se nikdy nikdo nevrátil. Norové chápou lidické utrpění ještě o kousek víc než ostatní.

Následovala modlitba pátera J.Ptáčka z římskokatolické církve. Krátce vystoupil kladenský dětský sbor Sluníčko a po závěrečných slovech p. Červencla se lidé přesunuli k Muzeu. Po cestě je u bronzového sousoší proběhlo ještě pěvecké vystoupení japonského dětského sboru z Prahy.

Nenápadný velký muž
Za zmínku stojí i přítomnost důstojníka E.Stehlíka, který přesto, že ve slušivé uniformě působí velmi skromně, je velkým mužem. Je to člověk, který ví o historii Lidic nejvíc Na kontě má dvě knihy- Příběh české vesnice – hlavní publikace, kterou nabízí Galerie i Muzeu. A pak Lidické vzpomínání, je neméně zajímavá.

stehlikapitin
Eduard Stehlík a pan Pitín

Světlo za Lidice 2008
Odpolední program pokračoval celostátní přehlídkou dětských pěveckých sborů. Nechyběla ani čestná stráž a Posádková hudba Praha. L.Bílá vystoupila s chlapeckým sborem Boni Pueri. Hostem byl smíšený sbor z Norska. O profesionální ozvučení se postaral p. M. Knor.

Sobota byla náročná hlavně pro organizátory, kteří začali s přípravami už v listopadu. Usměvaví byli k dispozici každému, kdo to potřeboval. V pohotovosti byla i sanitka, občerstvení bylo dostatek a hosté měli dobrý pocit z otevřené náruče. A tak to má být!

Příspěvek byl publikován v rubrice V roli novinářky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře u Vzpomínky jsou stále živé

  1. Marek napsal:

    Díky za další krásný článeko Lidicích. Škoda, že ses nezdržela déle. Uváděli to s elegancí sobě vlastní herečka Jitka Moučková a Marek Veselý :o)

  2. Qenda napsal:

    Děkuji,tiskem proběhly :-))

  3. Bagr napsal:

    Fotky jsou dobrý,šly by aj do novin (o;

  4. Jenn napsal:

    Je dobré si pořád připomínat, že takovéto tragédie byly zcela zbytečné a vždy si uvědomit, že veškeré zlo pramení jen z nás lidí. A jak píšeš, hlavně my a naše děti bychom si měli uvědomit, jaké je to štěstí žít v míru.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>