BARVY VYJADŘUJÍ EMOCE

„Není důležité zahájení, ale koncovka. U šachové partie je to stejné jako v životě. Život je vlastně hra. A musí být vždycky čestná!“Zahrada jako z pohádky, plot z břečťanu a dům porostlý přísavníkem. Přivítá Vás usměvavý muž a zve do svého atelieru JINBLACH. Útulná místnost se stojanem a spoustou štětců dává tušit, co se tu odehrává. V krbových kamnech plápolá oheň a voní tu terpentýn. To je království pana Jindřicha Bláhy.

Jak šel čas
Jindřich Bláha se narodil 24.9.1945. V roce 1962 se vyučil mechanikem měřících přístrojů v Kaučuku Kralupy. V sedmdesátých letech pracoval jako aranžér v atelieru „Lékárenská služba Praha“, což mu do uměleckého života přineslo mnoho zkušeností. Tvořil plastiky ze dřeva a propojoval teplé a studené barvy ve snaze navodit iluzi prostoru. Pak ho ale okouzlilo programátorství, od roku 1975 až do loňského roku působil jako programátor-operátor. V současné době je v důchodu a už jen maluje. Nutno říct, že opravdu nezahálí. Žije v Horoměřicích se svou ženou – lékařkou a oba jsou velmi vlídní a laskaví.

Začalo to nevinně
Lásku k barvám pocítil už v dětství. „Tatínek byl živnostník-lakýrník. Navíc si přivydělával na živobytí malováním. Od mala jsem měl kolem sebe spoustu barev. A to byl můj začátek barevného světa.“ Přesto si ale cestu k paletě našel až mnohem později. Jeho první obraz vznikl na vojně. Aby při službách v telefonní ústředně neusnul, koupil si vodovky a začal jen tak pro sebe malovat. Lidem se to líbilo a tak se rozhodl v malování pokračovat. Zkusil štěstí na Akademii výtvarných umění v Praze na Letné, ale na první pokus nebyl přijat. „Kdybych tehdy našel někoho, kdo by mě vedl, možná bych se tam dostal. Ale po neúspěchu jsem už neměl zájem. Úplně jsem propadl programování.“

obrez otec
na obraz tatínka je opravdu pyšný

Musí to jít ze srdce
Pan Bláha se nazývá jakýmsi autodidaktem. Navštěvoval různé kurzy, ale stejně se všechno naučil sám. „Barvy mě ovlivnily už v dětství. Barvy jsou emoce,“ zamýšlí se.„Nejtěžší je výběr tématu. Některá mám připravená předem.“ A dodává, že někdy maluje a najednou neví co dál. „Pak počkám do druhého dne a zase mě něco napadne.“ S respektem má na paměti Renoirova slova, že když malíř neví druhý či třetí den kudy dál, pak už to není malíř. „Celkem vždycky mě něco napadne,“ usmívá se. Některý obraz mu trvá dva či tři dny, některý třeba týden. Nejraději maluje olejovými barvami. Lépe se s nimi pracuje, dají se zajímavě vrstvit a výborně kryjí. Používá i uhel nebo tuš. Při malování vychází i ze znalostí získaných jako aranžér. Obraz musí mít kompozici a rytmus. Tři jsou rytmus, proto jsou na obrazech tři postavy. „Velké umění je udělat něco veselého a dojemného. Obdivuji Ladu. Ty jeho srozumitelné obrázky. Musí ti to jít ze srdce. To je polovina úspěchu.“

skica
zdařilá skica vznikla za pár minut

Kam s nimi
V osmdesátých letech se účastnil výstav jak okresního tak i krajského formátu výtvarníků – amatérů. Od r. 1988 se pravidelně vystavuje s kralupskou výtvarnou skupinou „J“. Vloni přišel pan Bláha s nápadem zorganizovat něco netradičního. „Všude dělají bienále-slavnost pořádanou po dvou letech. V Praze, v Brně, tak proč ne v Horoměřicích?“ Myšlenka byla silná a tak vznikl 1.ročník akce, která měla velkou odezvu. Mezi vystavenými díly byly obrazy i plastiky např. P.Šmahy, J.Šrajera, L.Štědronské a mnoha dalších. „Velkou výzvou byly ohlasy veřejnosti. Proto na rok 2009 chystáme 2.bienále opět v prostorách Galerie Orchidea v Horoměřicích. Věřím, že se mi podaří sehnat a zainteresovat další umělce z okolí, neboť je tu dost lidí, kteří mají ostatním co říct,“ říká pevně pan Bláha.

plakaty
k různým příležitostem maluje pan Bláha různé plakáty

Život jako šachovnice
Na otázku, kam by zařadil svůj styl odpovídá pan Bláha stručně: „Nazval bych to postkubismus.“ Má rád realismus, kontrastní figury, kubistické prvky. Sám se ale kubistou necítí. Při malování portrétů se nechal inspirovat Picassem, u něhož je vidět vliv afrického umění. A hlavně rád dotahuje věci do konce. Důležitý je detail a dotažení vlastní představy.
Kromě malování má rád šachy.„Šachy jsou život. Není důležité zahájení partie, ale koncovka. To je jako spisovatel – když něco rozepíše a nedokáže to dopsat…? Nutné je dokončit, dohrát. Ale vždycky čestně.“

odpocinek
zasloužený odpočinek na pohádkové zahradě

text i foto: Qenda 14.9.2008

Příspěvek byl publikován v rubrice V roli novinářky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u BARVY VYJADŘUJÍ EMOCE

  1. Qenda napsal:

    Děkuju Ti,já jen děkuju, že ONdra neumí malovat po mě, protože jsem úplně nemožná co se malování týká. A jemu to jde docela slušně :-))

  2. milo.havrann napsal:

    Tiše závidímJak já bych chtěl umět malovat…mne vždy z toho vyšla patlanina vhodná pozornosti psychiatrů…
    Pěkně jsi to napsala…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>