Den poslední – sobota 15.srpna
Dneska jsem se vzbudila už před šestou. ONdra spal uprostředstanu v klubíčku a chrápal. Nahlas. Hodně nahlas. Nějak jsem se kolem něj omotala a snažila se ještě zabrat. Marně. V 6:35 se vzbudil a po puse na dobré ráno jsme šli bez dlouhých řečí dělat snídani. Obdivuji jeho energii. Žádné dlouhé a pomalé rozjezdy, žádné pozvolné probouzení. Prostě otevře oči, s nima současně i pusu a už jede. A tak je to i doma. Často si říkám, jestli se dočkám toho, že bude rád vyspávat třeba aspoň v sobotu a v neděli. Třeba až bude chodit do školy a nebude muset ráno vstávat, třeba … Jen tak se poválet v posteli u ranní pohádky…. Neexistuje. Ale třeba jednou, konejším se….
Poslední snídani jsme odbyli zbytkem sušenek a tatrankou.
Bylo samozřejmě i mléko a kafíčko, hygiena a pomalé přípravy k odjezdu domů. Když jsme to všechno sbalili
a nakopali do auta, zašla jsem ještě ke kiosku na presso a zapsala pár postřehů:
– u skály Faraon mi praskly kalhoty. Taktně jsem o tom pomlčela, ale je to nezvratný fakt (a kalhoty skončily doma v odpadkovém koši. Mnohá hospodyňka by sice namítla, že by se daly mnoha způsoby ještě využít, ale tyhle se nedaly. Takže pápá)
– v kempu se nám moc líbilo. Jediné co bych vytkla jsou sprchy. Počet jeden kus na ženy a jeden kus na muže je při 18 chatkách a několika stanech opravdu málo. To, že teče teplá voda tak jak teče, to bych i pochopila. Je to úsporné a když je nouze, dá se se správcem i dohodnout, že na pár minutách nebazíruje. Pravdou je, že sprchy i umývárna jsou čisté a voňavé a se záchody je to podobné. Papír visí v zásobníku na zdi neustále, papírové ručníky i tekuté mýdlo jsou neustále doplněné. Když jsem četla na www.dokempu.cz názory na tenhle kemp, byly tam ohlasy velmi pozitivní až na jeden, ve kterém pisatel zmiňoval svoje znepokojení s faktem, že jsou tu pavouci. V přírodě se jim ale člověk asi nevyhne. Je pravda, že my jsme tu skoro žádné nepotkali. Kdoví jak to měli v chatkách, ale myslím, že taky v pohodě. Mě se tu líbil ten klid nerušený ruchem z nedaleké hlavní silnice. Díky šikovnému umístění ve stráni nad vesnicí se tady dá opravdu božsky odpočinout.
– další postřeh: Sluníčko ONdrovi vytáhlo nejmíň pět pih, které dosud neměl. Jednu má i v uchu, jednu na stehně, jednu u oka a ty další si už ani nepamatuju. Ale v každém případě mě každá z nich vylekala, protože jsem v první chvíli nevěděla, jestli to není klíště. My jsme nechytili za celý týden ani jedno, asi proto, že jsme na ně byli řádně vyzbrojeni. Ale pokaždé mi zatrnulo. Ty pihy ho dělají roztomilým, piháčka pihatého. I když zlobí za tři.
Takže jsme se rozloučili a startovali jsme v 9:38. Doma jsme byli za padesát minut. Prádlo šlo rovnou do pračky a všechny věci na svoje místo. A je po dovolené. Už jsme zase doma, rovnýma nohama v domácí a zanedlouho pracovní realitě. Tak třeba zase za rok …..