Nechtěla bych být ani na okamžik Jane Whittakerovou.Jednou si odskočila nakoupit azapomněla, kdo je. Nechtěla bych zažívat ta psychická a fyzická muka, kterými musela projít.
Po pár kapitolách jsem pojala určité podezření a můj odhad mě nezklamal. Chudák holka, říkala jsem si. Ještě že byla tak silná na duchu a měla pár opravdových přátel, kteří ji nenechali padnout.
Hltala jsem ten příběh do noci a nemohla se od něj odtrhnout. A pak jsem poplašeně zírala do tmy a přemýšlela, co všechno se může člověku stát…
Ona je totiž výborná!Mám ji kompletní a mnoho jsem se díky ní i naučila…
Jé, já když to četla před ohromnou spoustou let, tak jsem byla taky dost vtažená do děje. Teď mi připadá, že už jsem později nazazila na hodně podobných témat ve filmech i dalších knížkách, alel tady tu si pamatuji docela dobře…
Ne snad vcítila,což se mi stává velmi často, ale byl to pohled "zvenčí". Nějak mi ale pracovala představivost a muselo to být ukrutný :-((
Vcítila ses do hrdinky příběhu? Taky se mi to občas stává.