Smutné…

Ať jsem dnes vlezla kam vlezla, všude jsem byla jaksi navíc.Nejdřív paní prodavačka v trafice: koukala do papírů, něco si odškrtávala a i když se mnou mluvila nezdvihla oči od papíru.

Pak paní prodavačka v obchodě s čímkoli: koukala do papírů, listovala jimi, něco si odškrtávala a i přesto, že jsem se jí na něco ptala, nezdvihla oči od papíru. Až teprve když jsem se zeptala zda jí nevadí, když budu platit tisícovkou, sundala si dokonce i brýle a vyděšeně na mě pohlédla. Pravila, že má limit. Podle mého výrazu asi pochopila, že nechápu a řekla, že limit drobných na tisíc. To byla pro mě informace taktéž nic nevysvětlující, na nic jsem se už raději neptala a vyštrachala stovku v drobných.

O tom, jak jsem strávila půlhodinu na poště se ani zmiňovat nebudu. Snad jen dovětek: „Chcete napsat potvrzení na deset korun, jo?!?!“ Mlčky jsem přikývla. Ani nechci vědět, co si o mě myslela. Slečna. Zmalovaná. Otrávená.

Nakonec paní prodavačka v pracovních oděvech: ta sice nekoukala do papírů, ale opřená o pult měla otočenou hlavu kamsi dozadu a s někým se živě bavila o tom, jak včera strávila večer. Moje otázka na pracovní rukavice jí přišla viditelně nevhod. A když jsem ji požádala, zdy bych si je nemohla prohlédnout, na okamžik jsem měla pocit, že se zhroutí.

Děkuji, to mi stačí. Dnes naštěstí už nikde nic vyřizovat nebudu. V klidu kanceláře načerpám sílu do dalších bojů s neochotou.

Hele, teď mě napadlo: jestlipak to nebyl nakonec apríl….

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy psané životem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>