Snažím se, fakt se snažím.
Vytáhla jsem noty Na krásném modrém Dunaji a užívala si pár minut jen pro sebe a klavír, zatímco Ondra byl ve vaně. Zatím je to syrový, protože se to učím, ale snažím se…
A z koupelny se ozval můj sedmiletý synek:“Víš že to má bejt rychlejš? Ty to moc neumíš viď?“…
Jsem zvědavá na jeho prstíky příští rok
I to je možný…Ale on má docela široký rozptyl: vážná mu nevadí, teď poslouchá Balady od Nedvědů a Assonanci, ale třeba Maxim turbulenc a Waldu Matušku, toho miluje, kdoví kam se to zformuje. Ve sboru zpívají hodně Svěráka s uhlířem, zkrátka od všeho něco.
Gen po předcích, a nebo ho to za dva tři roky omrzí, a bude poslouchat jen hip hop.
Má, a mě to těší,to mi věř. Dělá jako že jsem dotčená, ale těší mě, když to slyší. Nedávno si broukal něco od Dvořáka a mě to překvapilo, doma to neslyšel a pak jsem odhalila, že jim paní učitelka pouští v družině jako relax při hraní výběr z vážné hudby. Dostala pochvalu, Ondra přišel domů a pustil si Mozarta. A pak si u toho maloval…..
Třeba je to gen po předcích. Kéž by! A kéž by byl disciplinovanější než já před lety
Upřímnostsynka potěší, viď? On má tak skvělý hudební sluch?