Postavit klavír je opravdu alchymie! (Náš REGION)

„Když odveze zákazník nástroj na generální opravu, není jisté, jak dlouho si nezahraje!“

Roztoky u Prahy – Aby se člověk stal klavírníkem a ladičem, k tomu musí mít nutnou dávku talentu. Ono to není jen tak – naladit nástroj s více než dvěma sty strunami. Pan Kamil Šrom má plnou dílnu klavírů, klaviatur a mechanik, které čekají na svou opravu a o všech mluví s láskou. Nechal se ze své práce vyrušit a ochotně nám povídal nejen o své práci.

klav

Je láska k hudbě zděděná po předcích?
Kamil se narodil v Rosicích u Brna, před pár lety zakotvil v Roztokách – Solníkách a nyní dokončuje vysokou školu. „Do třetí třídy jsme měli povinně hru na nějaký nástroj,“ vzpomíná. „A já jsem si zvolil klavír.“ Nakonec byl jediný, kdo u hraní vydržel. „V naší rodině není žádný hudebník,“ říká. „Ale všichni mě nabádali, ať u hudby zůstanu“. Na pětiletou Střední odbornou školu ladičskou v Praze dělal kromě běžných přijímacích i talentové zkoušky, při kterých musel prokázat nejen sluchové předpoklady, ale i zručnost. „První rok je na zahřátí, aby se poznalo, zda se student pro ladění hodí a jestli ho to bude bavit. Rozhodně není žádná ostuda, když toho nechá. Ono sedět u klavíru a třeba půl hodiny loudit ten správný tón není úplně každého studenta.“ Vzpomíná, jak se učili ladění na starých vídeňských křídlech, která se přestala vyrábět v roce 1924. „U dnešních křídel jsou struny zalomené přes kolíčník, u těch starých typů jsou struny v rovině, a proto se na nich učí ladění mnohem snáz.“

rozbity

Není klavír jako klavír
Dříve každý jednotlivý výrobce postavil svůj nástroj s několika patenty, díky kterým se lišil od ostatních. Po roce 1948 ale společnost přeorganizovala výrobu na tzv.centralizovanou, kdy jeden závod vyráběl rámy, jiný mechaniky a podobně a pak se vše kompletovalo v původně špičkových továrnách světové prvorepublikové úrovně. „Zejména v 50. a 60. letech šla kvalita nástrojů neuvěřitelně dolů, pokud si někdo přál značku třeba Scholze nebo Petrof dostal ji, ale na nekvalitním univerzálním nástroji“.
Když vyjdou z jednoho závodu dva stejné nástroje, nezní stejně. Vždy je to hlavně záležitost rezonační desky, která je 9 až 11 mm silná. Při hraní se chvěje a její poškození může způsobit velké problémy – drnčení, chrastění a zvuk je neznělý. Smrkové rezonanční dřevo musí splňovat předepsanou vzdálenost let (která je v každé části klavíru jiná), hustotu, běh let a další vlastnosti. Těžba je vhodná jen v některých oblastech jako Rumunsko, Sibiř nebo Amerika, v České republice je to Šumava. „I zdánlivě nepatrná prasklina v rezonační desce může rozhodnout, jak bude nástroj hrát, ale vše na klavíru se dá opravit, kromě určitého prasknutí litinového rámu.“

kamil

Jak dlouho se opravuje a ladí tak složitý nástroj?
Složitost nástroje není závislá na velikosti, ale na jeho konstrukci a typu mechaniky. Nejtěžší je litinový rám, k němuž je připevněná dřevěná konstrukce vyztužená sloupky (baraš). Tato kombinace musí unést tah natažených strun, který je až 16 – 20 tun dle velikosti nástroje. Stav této konstrukce a rezonanční desky je rozhodující pro trvanlivost ladění. Běžný nástroj má 85 nebo 88 kláves, přičemž většina z nich má tři struny. „Pokud je nutná generální oprava nástroje, říkají klavírníci: Až to bude tak to bude, protože to znamená rozebrat nástroj do poslední součástky a znovu poskládat všechno dohromady. Někdy to jde snadno, ale mohou nastat i komplikace a proto se nedá říct, jak dlouho oprava bude trvat,“ vysvětluje Kamil. „V první řadě musí být nástroj před opravou stoprocentně vysušený, jinak hrozí, že později ještě seschne a někde praskne. Vysušení může trvat celou topnou sezónu, ale i několik let, když se nástroje dostalo hodně vody“ A ladění? To je jedna z finálních věcí. „Celkem vzato je to jen střípek v mozaice. K tomu, aby všech 29 základních tónin znělo naladěně, musí být paradoxně vztahy mezi jednotlivými tóny mírně rozladěné, odborně řečeno temperované. Docela oříšek je ladění pro člověka s absolutním sluchem, kterého temperování vyvádí z míry. Pokud by naladil nástroj podle svého sluchu, hrál by čistě jen v jedné tónině a to s dalšími omezeními.“ Zkrátka klavír, to je hotová alchymie!

Je vedle práce čas také na záliby?
Kamil umí i relaxovat. Největší láskou vedle manželky a dcerky je jednoznačně sport, modelová železnice, Tatra 613 a hra na kontrabas.

basa

„Okolí Roztok je překrásné. Hodně jezdím na kole sám nebo na dvojkole s manželkou. V létě jsem například projel celou Krušnohorskou magistrálu z Chebu do Děčína a dál do Drážďan.“ A samozřejmě hudba. „Baví mě každá, která má úroveň. Ať už vážná, lidovka, folk, ale i něco tvrdšího.“

V případě zájmu o více informací se můžete obrátit na pana Šroma prostřednictvím e-mailu kasrom@seznam.cz)

Příspěvek byl publikován v rubrice V roli novinářky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>