Vše co se v nás děje, má svůj účel a přesně daná pravidla (Regenerace květen 2011)

S traumaterapeutem, panem Milanem Hořínkem, jsme si v jednom z minulých čísel povídali o Germánské nové medicíně, kterou vytvořil Dr. Ryke Geerd Hamer. Z ní vycházející Meta-medicina je rozšířená o další oblasti, které mají vliv na léčebné postupy. Klade důraz na emocionální aspekty zdraví a jejím spoluzakladatelem je Richard Flook, jemuž bylo pouhých 12 let,
když jeho matka zemřela na rakovinu prsu. Intuice mu říkala, že existuje spojitost mezi zdravím a stresem a on se rozhodl, že najde způsob, jak lidem pomoci se léčit. Pan Hořínek při svých sezeních s klienty využívá obou filozofií a pro naše povídání je souborně nazval Nová medicína.

milanstrom

V čem spočívá princip terapie v Nové medicíně?
Nová medicína není terapie, ale diagnostický systém. Terapie, které následně navazují na Novou medicínu, sjednocující pět nejdůležitějších aspektů, ze kterých pan Hořínek vychází: práce s vědomou částí (mysl -centrum myšlení neboli rozum), pocity těla, emocemi (srdce – centrum emocí), sociálními vztahy a životním prostředím klienta. „Cítím to tak, že není možné, aby se po konzultaci vracel se do stejně nepříznivého sociálního prostředí a domníval se, že se jeho stav zlepší. V průběhu terapie je potřeba přizpůsobit rodinný systém a sociální prostředí. Například klient s rakovinou by se měl domluvit s partnerem a dětmi, jaké podmínky pro své uzdravení potřebuje.“ Pan Hořínek má také klientky, které ho navštěvují i přes odpor a názor partnerů, že je to zbytečné a nemá to smysl. Jak se potom žena může úspěšně léčit tam, kde má napjaté partnerské vztahy a kde se necítí dobře? Kde chybí podpora a porozumění, tam je léčba dlouhodobější, případně bez pozitivních výsledků.

Jak nám pomůže Nová medicína?
Ke každé nemoci je potřeba přistupovat specifickým způsobem.. Diagnostická práce dává odpovědi na otázky: proč máme určitou nemoc, co ji způsobilo, jak dlouho bude trvat, v jaké je fázi se nachází a jaké má symptomy a hlavně, co máme dělat dál. „V Nové medicíně neexistuje slovo nemoc,“ říká Milan. „Tady je to biologicky smysluplný proces.“ Je důležité vědět, že všechno, co se v našem těle děje, řídíme my, a ke všemu existuje vysvětlitelný důvod. „V Nové medicíně je propojen systém vnímání procesu a jeho realizace na základě vývojové teorie, podle níž vyhodnocujeme i traumata, která nás v životě potkají.“ Člověk se vyvinul z tzv. zárodečných listů: staršího – endodermu, z něhož se vyvinul mozkový kmen a zároveň se začala tvořit trávící soustava, středního – mezodermu, který se dělí na starší (z něj se vyvinul mozeček) a mladší (z něj se vyvinula mozková dřeň) a nejnovějšího – ektodermu, který je základem vývoje mozkové kůry. Příklad: potká-li nás nějaká událost, kterou nedokážeme psychicky strávit, vznikne trauma, které se promítne na trávicím traktu, a zároveň se zobrazí v mozkovém kmeni jako malý otok, který je mylně diagnostikován jako nádor. Po vyřešení traumatu otok pomine a zůstane jen malá neškodná jizva podobná mozolu. Projde-li člověk traumatem, to se uloží v psyché, poté v mozku zmíněným otokem – takzvaným mozkové relé, útvarem, který je přesně umístěn v určitém místě a dá se odhalit podle přesných šablon, a současně se promítne na orgánu. „Když uděláme CT mozku, pod určitým úhlem, bez kontrastní látky, uvidíme mozkové relé. Podle toho, kde je uložené, přesně určíme, které trauma ho způsobilo a který orgán je postižen. CT je však nutné používat velmi opatrně. Proto bývá vyšetření jeho pomocí až ta poslední fáze, ke které se přistupuje tehdy, kdy není možné najít trauma běžnými metodami.“

Pojďme se podívat blíž…
Aby se v těle rozběhl biologický proces, který nazýváme nemocí, musí událost, která mu předcházela, splňovat určitá kritéria. Musí být naprosto nečekaná, člověk, kterého se týká, musí mít pocit, že je na všechno úplně sám a že událost nemá řešení. Pak vzniká nemoc.
„Rozdíl mezi klasickou a Novou medicínou vidím v tom, že lékaři jsou skvělí diagnostici, vědí, co se v těle děje a kde přesně, ale často nevědí, proč. Terapeut pozná, jakým traumatem člověk prošel, čili co nemoc způsobilo, k tomu však potřebuje znát podrobný popis fyzického symptomu. Proto je velmi důležitá spolupráce terapeuta s lékařem.“ Pro správnou diagnostiku příčiny onemocnění je velmi důležité rozlišit, zda je postižená sliznice nebo svalová hmota orgánu – jejich postižení totiž odpovídají rozdílné spouštěcí konflikty a je třeba k nim přistupovat různě.

Co s čím souvisí?
Mozkový kmen se vyvinul z endodermu. Psychické zátěže související s „nestráveným či nepříjemným“ soustem se projevují na zažívací soustavě a orgánech zpracovávajících potravu.
Mozeček vznikl ze staršího mezodermu a souvisí s ním události spojené s tím, co vnímáme jako útok na sebe sama a ochranu sebe sama před útokem. Trauma v tomto případě postihuje většinu vnitřních orgánů, především prostatu, vaječníky, ale třeba i ňadra.
Mozková dřeň vznikla z mladšího mezodermu a souvisí se sebehodnocením. U všech orgánů obecně spočívají obtíže v jejich hyperfunkci (přílišné fungování) nebo hypofunkci (nedostatečné fungování). Ztuhnutí nebo ochabnutí svalů znamená nízkou sebehodnotu. Pokud například přijmeme hodnocení někoho jiného, že nejsme dost dobří, a toto přesvědčení prohlubujeme, dojde postupně k postižení u svalů, šlach, chrupavek, kostí a nakonec i kostní dřeně. Čím je sebehodnota nižší, tím hlouběji sahá trauma. Artróza nebo osteoporóza jsou důsledkem středně nízké sebehodnoty.
Mozková kůra vznikla z ektodermu a postihuje kůži a všechny povrchové sliznice. Je velký rozdíl mezi nemocí kůže (epidermis) a podkoží (dermis), neboť původem zmíněných procesů jsou dvě různá traumata. U každého kožního onemocnění je nutné vědět, kde je jeho fyziologický původ. Ekzém je porucha kůže, zatímco vřed je porucha podkoží.

Procesy na logickém základě
Mozková kůra souvisí se sociálními a územními záležitostmi. Žena má v podvědomí od pradávna úkol pečovat o vnitřek jeskyně, tedy vytváří „hnízdo“. Na sociální ohrožení, tedy na napadení jejího hnízda může reagovat například rakovinou dělohy což je postižení sliznice. U muže je to zase teritoriální záležitost – tedy pokud nedokáže uhlídat svoje území a ochránit to, co žena vytvořila, mívá často potíže s močovým měchýřem, tj. opět se symptom projeví na sliznici orgánu řízeného mozkovou kůrou. Funguje to stejně jako u zvířat, která si značí svoje území, neboť biologický smysl u močového měchýře je „musím vytvořit víc moči, abych si mohl označit a ochránit větší území“.
U ekzému je to tak, že chci ze svého území (sociálního prostředí) někoho vytlačit a nedaří se mi to. Ekzém vzniká na vnějších částech, kterými se nedotýkáme, když jsme schouleni v bříšku mámy – většinou se projeví na zádech a vnějších částech rukou a nohou. „Biologickým smyslem je vytvoření silnější kůže, abych mohl nepřítele lépe vytlačit. Kůže zhrubne a vznikne ekzém. Naopak, nejsem-li schopen někoho přitáhnout, vzniká ekzém na vnitřních částech rukou, nohou a v podpaží.“ To se stává u malých dětí, když se jim maminky nevěnují, že se v těchto místech osypou. „Jiný příklad: zánět pravého středního ucha znamená, že rodiče mi něco slíbili, ale nesplnili. Já jsem to slyšel, ale nedostalo se mi toho. Zánět levého středního ucha znamená, že nejsem vyslyšen – něco říkám, ale vy mě neslyšíte.“
Biologickým smyslem zánětu může být posílení funkce orgánu. Smyslem rakoviny mléčných žláz je „nemohu se z nějakého důvodu postarat o svoje dítě nebo matku, která je nemocná a umírá. Musím zvětšit žlázu pro vytvoření většího množství mléka, abych je mohla nakrmit“. U rakoviny mlékovodu je to zvětšení prostoru mlékovodů, aby tudy proteklo více mléka. Zánět, otok nebo rakovina na prostatě znamená ohrožení či napadení mužství. Mívají je například muži, kteří mají mladší ženu a nestíhají v oblasti sexu, nebo jsou ponižováni jako muži, nebo jejich ženy vydělávají víc peněz a tedy původní role muže je potlačena. Biologická podstata zní: „zvětším prostatu, abych byl víc muž“.

Nemoc a její fáze
Každá nemoc vzniká traumatem a má dvě fáze: stresovou a hojivou. U určitých typů procesů dochází ve stresové k úbytku tkáně, ale ne ke zvýšení teploty. Např. před vznikem ekzému vyschne kůže, kterou si namažeme, ale nejdeme k lékaři. Pak nastává hojivá fáze, kdy dochází k posílení tkáně podle vzorce: v 1. fázi se uvolní místo, aby ve 2. fázi mohlo vzniknout více tkáně. Zde dochází k bolestivému zánětu, se kterým se rozhodneme jít k lékaři. Uprostřed hojivé fáze nastává krize hojení, kterou je nutné projít. „Jsou-li to těžší onemocnění, jako třeba závažnější karcinomy či kardiovaskulární potíže je nutná velmi úzká spolupráce s lékařem. Podávání antibiotik však proces hojení zastaví. Ten je však potřeba podpořit, kromě práce s psychikou také vhodnými preparáty a doplňky stravy. Součástí biologického procesu je i výrazně zátěžová fáze, takzvaná krize hojení. Klasická medicína nabídne v krizi hojení užívání antibiotik nebo kortikoidů, čímž zastaví proces hojení a my se vracíme zpět do stresové fáze a vznikají chronické důsledky jako metastázy nebo například lupénka. „Vzhledem k tomu, že Nová medicína ví, že stresová a hojivá fáze jsou stejně dlouhé a přesně uprostřed je krize hojení, umí terapeut časově určit, kdy trauma vzniklo a kdy bylo vyřešeno. Čili umíme diagnostikovat trauma a jeho určení bývá velmi přesné.“ V případě nalezení a vyřešení spouštěcího traumatu, se symptomy začnou zmírňovat až do fáze, kdy se obnoví normální činnost orgánu.

Vše, co by Vás mohlo zajímat, najdete na http://www.traumaterapie.cz/

Příspěvek byl publikován v rubrice V roli novinářky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>