Vlastně jsem ho ani neznala. Když jsem ho poprvé uviděla, dívala jsem se na něj hlavně s respektem. Ono spousta tetování, pírsingů a všelijakých těch ozdob nebudí moc důvěry. Byl všude. Smál se často, od srdce a rád.
Vlastně ani nevím, jaké měl jméno. Ani jsem po něm nepátrala. Byl to prostě Brandy. Něco na něm mě nutilo držet si odstup. Něco v něm mě ale nutilo přiblížit se k němu. A pak jsme se jednou dali do řeči. Byla jsem překvapená, co všechno v sobě má. Prostě chytrej kluk, co má svoje mouchy jako každej z nás.
Vlastně jsme se viděli jen párkrát. Ale tam, kde byl, tam bylo veselo a dobrá nálada. Vždycky a všude.
Pořád budu vzpomínat na večery na Kovárně s džuboxem. Pouštěl nám Horkýže Slíže a jiný pecky. Už ale nebude.
Dneska jsem chtěla žehlit. Místo toho jsem si lehla do vany a přemýšlela o tom, jak je život nespravedlivej. Proč odcházej ty nesprávný lidi? Ty mladý, co maj´ život před sebou?
Zítra jdu na Kovárnu. Vždycky ho tam uvidím a uslyším. A myslím, že nebudu sama. Budu čekat, že se objeví mezi dveřma, na hlavě čepici s kšiltem dozadu a rozjede to tak jak umí.
Prošel se mi životem a jeho stopa je nečekaně hluboká. Budu prostě dělat, že jsem tu větu „Brendy umřel…“ dneska vůbec neslyšela…….
P.S. A kdyby se náhodou neobjevil tady, tak se budu těšit, že se s ním stejně jednou zase potkám. A pak to zase pořádně rozjedeme. Tak ať se má tam nahoře aspoň tak dobře jako tady.
Díky, Majdi
CHCE SE MI MOC BREČET V NOCI MI VOLAL VLADÍK UPLNĚ VYŘÍZENÝ PŘESTOŽE JSEM HO NEZNALA TAK JAKO MÁMA MÉHO VLÁDI SI UMÍM PŘEDSTAVIT CO ZAŽÍVÁ JEHO RODINA A MĚ JE MOC SMUTNO A MRZÍ MĚ TO I ZA VÁS PŘEJME MU TAM NAHOŘE V NEBÍČKU KLID A MOC DOBRÝCH ZÁŽITKŮ MAJDA