Irena Obermannová – Dopisy Kafkovi

Žánr: Próza
Nakladatelství: Motto, ve společnosti Albatros Media, a.s. v Praze
Obálka:
S použitím fotografií Jana Saudka a agentury Profimedia ji navrhl Robert Imrych
Rok vydání:
2013,publikace č. 17904, vydání první, vázaná
Počet stran:  203
Hodnocení: 100%

Zpočátku jsem nevěděla, jak se k obsahu postavit. Nechápala jsem souvislosti a snažila jsem se vpravit do děje, ale moc mi to nešlo. Ale potom jsem si nechala text volně plynout do mozkových závitů a věřila, že tu nitku najdu. A samozřejmě jsem ji našla.

Již po pár stránkách tohoto fiktivního korespondenčního románu nejspíš čtenář zatouží dozvědět se víc o životě nejen Mileny Jesenské – publicistky a překladatelky, která se narodila v roce 1896 v Praze do rodiny velmi dobře zajištěného stomatologa, ale také Franze Kafky, pražského, německy píšícího spisovatele židovského původu. Přesto, že se v životě viděli v podstatě jen  dvakrát, měli k sobě blíž, než si kdo mohl představit. Vázaná kniha, rozdělaná do dvou částí, odhaluje na 203 stránkách bez obalu všechny pocity Mileny, které psala Franzovi. Dokud Kafka žil, denně mu odcházela obálka, ve které bylo úplně všechny pocity, které se v Mileně tříštily, jistoty i nejistoty, neskrývala ani obrovský smutek po ztrátě malého bratříčka a nemocné maminky, nestyděla se za svoji lásku k drogám a neponechala v tajnosti ani svoji lásku k alkoholu a sexu. Každý den si nosila z poštovní schránky jeho psaní a celý život vlastně žila, jakoby byli parnetři. Po Kafkově smrti  Milena pokračovala v psaní, jako by tu stále byl. Její život nebyl jednoduchý, jako novinářka chtěla být úderná a chtěla přinášet inovace do zpáv, nechtěla psát klišé, ale vybočovat z řady. Dařilo se jí to. Někdy méně, někdy více, někdy vůbec. Tohle všechno má čtenář možnost vnímat naplno a může si utvořit sám vlastní názor, některý i díky svým vlastním prožitkům z doby, o které se píše. Jistě se takoví najdou.

Nedá se říct, zda je román určen výhradně ženám. I muž si tady najde svoje. Kdo si bude myslet, že přečte knihu jedním dechem, možná bude překvapen, že to není tak jednoduché. Netradičně postavený příběh nutí k zamýšlení. A to byl asi účel, na to autorka vsadila. Každopádně stojí kniha za přečtení, jasně se z ní dozvídáme, jak rozmanité byly a jsou osudy lidí a jak lehkovážně, nebo naopak zarputile ke svým životům přistupují.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze na knihy, CD, divadlo .... Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>