Měla jsem na dnešek sen. Šli jsme se s mužem projít. Lednové odpoledne. Mrzlo, až štípal nos a sníh křupal pod nohama. Došli jsme k malému jezírku, přes které vedla dřevěná lávka.
„Jdi první a drž se zábradlí,“ řekl mi. „Vypadá bezpečně, neboj se.“ Nebála jsem se, s ním se ničeho nebojím. Vydala jsem se po lávce, jejíž konec byl díky mlze v nedohlednu. Šla jsem pomalými krátkými kroky a cítila jeho dech na zádech. Otočila jsem se a usmála se na něho. On se usmál na mě. Nebylo čeho se bát. Lávka byla pevná a ani se nepohnula. Nevím, jak daleko jsme ušli, když najednou pod mojí botou bylo prázdno a já se propadala a propadala, až jsem ucítila chladnou vodu.
„Pomoc,“ zavolala jsem. „Pomoz mi.“
„Podej mi ruku,“ volal na mě, ale já ho v mlze neviděla. Slyšela jsem jen jeho hlas, který se mi vzdaloval. Byla mi zima. Musím se dostat na druhý břeh, to byla jediná logická věc, která mě napadla. Začala jsem neobratně plavat ve studené vodě a neviděla před sebou nic než bílou mlhu. Nevím, jak dlouho jsem plavala, ale pak jsem konečně pod nohama ucítila pevné dno. Sláva, jsem zachráněna. Hlavou mi proběhlo, že domů dojdu v mokrém oblečení úplně promrzlá.
„No vidíš, dokázala jsi to,“ ozvalo se a já se vydala za tím hlasem. „Ještě kousek a jsi tady.“ Hlas se přibližoval a já pomalu lezla na břeh.
Vylezla jsem a strnula. Stál tam Aleš, moje školní láska. Vedle něj moje babička Růženka z Hostivaře. Vedle ní moje sestřenice Pavlínka. A hned vedle ní Tomáš, manžel sestřenice. A pětici uzavíral můj strýček Vašek. Všichni se smáli a tleskali. „Zvládla jsi to. Jsi naše šikovná holka.“
A pak jsem se probudila. S očima dokořán jsem zírala do tmy a vedle sebe slyšela pravidelné oddechování mého muže. Bože, co to mělo znamenat? Ti všichni, kdo byli v mém snu, tu už nejsou. Všechny jsem oplakala a na všechny často vzpomínám. Bylo hezké je vidět, ale proč za mnou přišli? A proč všichni najednou? A proč mezi nimi nebyl nikdo, kdo je ještě mezi námi?
Přemýšlela jsem o tom celý den. A skoro celý den jsem proplakala. Vidět je tak všechny pohromadě, to bych si ještě jednou opravdu přála!
P.S. Za dva dny jsem pochopila význam toho snu …..