Karin Fossumová – Kdo miluje jinak

Z norského originálu přeložila: Daniela Mrázová
Redaktorka: Květoslava Hegerová
Obálka a vazba: Lucie Zajíčková (na obálce použita fotografie Melissy Weisové)
Žánr: Beletrie pro dospělé/ Detektivní román
Nakladatelství: Host – vydavatelství, s.r.o., Brno
Rok vydání: 2014, 915. publikace, první vydání, vázaná
Počet stran: 223

ISBN:
978-80-7294-904-5

Hodnocení:
Library Journal napsal: „Fossumová nikdy nepíše o jednoduchých tajemstvích. Vytváří spletité příběhy, zalidněné plnokrevnými postavami, a proto si v současné vlně skandinávské detektivní literatury vydobyla čelní místo.“ A je pravda, že tento příběh je velmi spletitý. A hned od začátku.

Při jedné z pravidelných nedělních vycházek najdou manželé mrtvého chlapce a roztáčí se kolotoč událostí. Fossumová neponechá nic náhodě a bravurně nás obeznámí s tím, co se děje na několika frontách současně. Takže nejen, že se seznámíme s truchlící matkou, která se dozvídá tu nejhorší zprávu, kterou matka může slyšet. Vidíme i to, jak se mění charakter muže, který pro svou ženu rázem znamená nudu a obavu, stává se z něj lovec senzací, hyena. Současně máme jako na paletě i pocity pachatele, nebo domnělého pachatele, který má rád dětské cokoli. Ví, že si pro něj stejně přijdou, neví, kam by se schoval a vlastně ví, že je to zbytečné. Neví, co ještě smysl má a současně ví, že smysl už nemá vůbec nic. Máme tu vyšetřovatele, kteří dělají svoji práci, ale dlouho tápou a jsou ve slepé uličce. Máme tu i profil učitele, gaye, který se najednou ocitá v úplně jiném světle – v podezření. A máme tu i další problém – zmizení druhého chlapce. Oba případy spolu zdánlivě souvisejí, a to je zavádějící. Protože ve skutečnosti jsou úplně odlišné.

Kniha, při které se vám budou potit ruce, vypráví skutečně o tom, Kdo miluje jinak. Prožívala jsem ji jako čtenář, kterému se dostane do ruky příběh s kriminální zápletkou. Prožívala jsem ji jako člověk, který si uvědomuje rozdíly mezi lidmi, žijícími v různých prostředích a podmínkách. A hlavně jsem ji prožívala jako matka. Představa, že ty ženy přišly o své děti takovým způsobem… A že vůbec přišly o své děti…

Četla jsem tu knihu jedním dechem a bylo mi divně, a to hned z několika důvodů. Vedle hrůzného faktu, že přijdou dva chlapci o život a závěrečného rozuzlení, jsem nemohla nevnímat i vývoj manželství lidí, kteří prvního chlapce našli. Žena je vystrašená z toho, co viděla, nešťastná z toho, že sama vlastní dítě nemá, i když by ho strašně moc chtěla. Vedle ní je její muž, kterému kdysi slíbila, že s ním bude v dobrém i ve zlém, ale o kterém ví tolik, že už s ním nechce být, protože je to někdo jiný než ten, koho si tehdy brala. Dívá se na něj s pocitem hnusu z toho, co všechno dokáže udělat. Jak se snaží těžit z neštěstí druhého. Ale i tenhle, zdánlivě neřešitelný, příklad má nakonec překvapivé řešení.

Kdo miluje jinak – to je kniha, u které se zamyslíte. Každý se u ní musí zamyslet. Začtěte se a třeba mi dáte za pravdu. Nemám ráda otázku proč. A když už přijde, ráda se dozvím odpověď. Tady jsem dostala všechny odpovědi, leč mnoho z nich mě příliš neuspokojilo. Byla jsem smutná z toho, že tohle všechno se prostě v životě děje. Není nic, co bych autorce vytkla. Naopak, oceňuji styl, příběh, spád i formu. Měla – li bych hodnotit jako ve škole, tak jednoznačně za jedna!

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze na knihy, CD, divadlo .... Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>