Anne Gesthuysenová – Jsme přece sestry

Žánr: Beletrie pro dospělé
Z německého originálu přeložila: Helena Smolaková
Redaktorka: Iva Šemberová
Obálka, vazba a typografická úprava: Lucie Zajíčková
Fotografie na obálce: Maggie Sparrow
Sazba písmem Walbaum: Jaroslav Bulíček
Vydal: Host – nakladatelství, s.r.o., Brno
Rok vydání: 2014, 941. publikace, vydání první, vázaná
Počet stran:  383
ISBN: 978-80-7294-978-6

Hodnocení:
Die Welt zhodnotil tuto knihu stručně: „Poutavý rodinný příběh“. Nerada opisuju z knih a používám myšlenky někoho jiného, nemá se to dělat, je to neetické. A navíc vy čekáte můj názor. Ale s tím, co jsem si přečetla na záložce obálky s líbivým motivem, se stoprocentně ztotožňuji: „Tři sestry, tři životy, tři lásky – a portrét celého století. Anne Gesthuysenová zajímavě proplétá současnost s minulostí …“. Autorku totiž natolik oslovily životní příběhy jejích tří pratet, že se rozhodla o nich napsat tenhle román. A udělala to opravdu skvěle!
Jsme přece sestry je rodinný román o třech sestrách, které se sešly na Tellemanově statku u příležitosti oslavy stých narozenin jedné z nich. Naše oslavenkyně Gertruda je celoživotní moralistka. Její sestra Katty je spíš živel a věčně rozesmátá, nepřipouští si starosti a i přesto, že je jí čtyřiaosmdesát, musí neustále čelit snahám Gertrudy o její převychování. Mezi nimi stojí sestra Paula, která je na půl s každou z nich a snaží se jejich věčné hašteření usměrňovat. Ne vždycky se jí to daří a je z toho značně unavená. I přes zdání, že jsou tyhle tři povahy naprosto rozdílné a je jen velmi těžké najít společnou řeč, nakonec se to vždycky povede. Vždyť jsou to přece sestry. Přišel čas, kdy si každá ze sester začíná uvědomovat, že času je málo a nastala ta pravá chvíle, kdy by si měly vypovídat všechno, co je trápí. Ať už jsou to zdánlivě zapomenuté křivdy z mládí, ale třeba i vztahy k mužům, o kterých, z blíže nevyjasněných příčin, nikdy nemluvily. Vznikají tak nečekané situace, které přicházejí neplánovaně a ochromují, nebo přinejmenším překvapují, naprosto nečekaně každou z nich.

Román je výpověďmi sester, které žily naprosto odlišné životy, uznávaly jiné hodnoty a zaujímaly ve svých životech různé postoje. Tahle mozaika vyžaduje soustředění a pozornost, aby čtenáři neunikly souvislosti. Vzpomínky, kterých tu není málo, přesně v tu pravou chvíli vysvětlují a dokreslují co, kdy, kde, s kým a někdy i proč.

V závěru knihy, v kapitole Mé tety a já se autorka zamýšlí nad tím, proč vlastně knihu napsala, co bylo tou hlavní inspirací a vzpomíná na dobu, kdy byla sama dítětem a co všechno se svými drahými pratetami zažívala. Jak si sama vzpomíná, tyhle tři dámy byly vždy středem celé rodiny. Na zmiňovaném Tellemanově statku trávívala Vánoce a byla tam šťastná. Proto také napsala příběh o třech fascinujících životech, přestože a možná i proto, že nebyly vůbec jednoduché. Na něco si sama pamatuje, něco ví z doslechu. Posuďte sami, jak se jí povedlo převyprávět část rodinné historie. Jistě to bylo jiné psaní, než kdyby to byl nějaký smyšlený příběh s vykonstruovanými souvislostmi.

V této knize najdete na třistatřiaosmdesáti stranách fakta, životní moudra a zkušenosti, nechybí tu ani humor a lehce absurdní situace, nad kterými možná budete kroutit hlavou. Ale přiznejme si, že takový je život každého z nás. Kniha čtenáře pobaví a dojme k slzám zároveň. Je napsaná nekomplikovaným slohem a celkově působí svěžím dojmem. Příběh tak zvolna plyne až do samého konce. A jak vlastně dopadla oslava stovky, kolem které se to celé točí? Tak to už si jistě rádi přečtete sami. Ideální čtení ke kávě nebo sklence dobrého vína, v krbu praská dřevo, plápolá oheň….

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze na knihy, CD, divadlo .... Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>