Žánr: Populárně naučná/ Psychologie
Z německého originálu přeložila: Dagmar Hoangová
Redigovala: Marie Sluková
Obálku navrhl: Peter Mičuda
Sazbu zhotovil: Jakub Kubů
Vydalo: vydavatel´stvo Noxi, s.r.o., Bratislava
Rok vydání: 2015, 273. publikace, lepená
Počet stran: 151
ISBN: 978-80-8111-302-4
Hodnocení: 90 %
Kromě toho, že je Anselm Grün autorem přibližně dvou stovek knih, je také mnichem Řádu svatého Benedikta, teologem, filozofem a celerářem, tedy hlavním ekonomem v německém opatství Münsterschwarzach. Ve svojí knize nabízí řešení konfliktů, která vycházejí z biblických příběhů, jeho rady se současně opírají i o jeho vlastní prožitky a poznatky z psychologie. Klade důraz na fakt, že pokud konflikt nevyřešíme, omezuje nás a okrádá nás o drahocennou energii a nakonec i čas. Anselm Grün je zkušený poradce v oblasti konfliktů a moc dobře ví, že zametat problémy pod koberec rozhodně není správné řešení. Právě proto, že lidé chtějí žít společně, jsou ochotni se spolu dohadovat, vytvářet konflikty a řešit je.Zvládnout a vyřešit složité situace – to je podnázev knihy menšího formátu, která mě zaujala především svým podmanivým názvem Jak překonávat konflikty. Kdo by nechtěl mít vše pod kontrolou a vědět si rady v každé situaci? Já osobně konflikty nemám ráda a nevyhledávám je. Slovo „konflikt“ pochází z latinského confligere (srazit se, narazit do sebe) a pro mě osobně znamená zlobu, nesouhlas, hádku, zvyšování hlasu, negaci, bušící srdce, zrychlený tep nebo smutek. Zkrátka nic pozitivního. Je ale pravda, že konflikt nemusí být vždycky pouze negativní. Obecně vzato, ať je jakýkoli, pokud je jeho řešení konstruktivní, může pomoci posunout věci správným směrem, a to v jakékoli sféře. A že život se bez konfliktů neobejde, ví dnes už i děti. Konflikty zažíváme v běžném životě a každodenním kontaktu s ostatními lidmi, a to nejen v rodině, v zaměstnání, ale i ve svém osobním rozvoji a nezřídka se dostáváme i do konfliktu se sebou samým. Každý to zná, jen to možná někdy nedokáže správně pojmenovat.
Lidé mají strach, že je konflikt rozdělí, proto se často stává, že se konfliktu raději vyhnou, například v rodině nebo partnerství, než aby o něm otevřeně mluvili. Idealizují si harmonii a soudržnost a to často vede k tomu, že vůbec nedojde k uvědomění si konfliktu, naopak k jeho nevědomému, byť intenzivnímu, potlačování. A tak raději žijí ve zdánlivé a falešné harmonii a nejsou ochotni a možná ani schopni čelit konfrontaci, strojeně se na sebe usmívají, ale uvnitř to vře. Je to zvláštní jev a důvody jsou různé. Mnohdy bereme konflikty jako něco, co je nepřípustné a obavy typu jak by naše rodina vypadala, zastiňují všechno ostatní. A tak sami sebe obelháváme. Navenek to opravdu může vypadat, že je všechno v naprostém pořádku, ale ve skutečnosti si to jen namlouváme, že je všechno v pořádku, napětí sílí a emoce klesají. A přitom konflikt je běžný jev, leckdy i prospěšný. Jde o to se na konflikty podívat a vidět v nich i šanci společně růst, hledat nová řešení nebo vyjasnit příčinu, která byla skrytá a potlačovaná. Člověk se musí postavit pravdě, stává se pokornějším, pokud se dokáže podívat pravdě do očí. Jako dobrý příklad pro rodinný konflikt mě napadá rozvod manželství. Některé páry se sami sobě bojí přiznat, že to jejich manželství prostě ideální není. Protože kdyby si to přiznali, zhroutil by se jim jejich vysněný ideál, ke kterému se, bohužel nepřibližují kýženou rychlostí. A přijde strach, že by rozvodem nejvíce utrpěly děti. Ty ale vycítí i nevyslovený a neřešený problém a nastávají další komplikace – zhoršení prospěchu, vzdor, neposlušnost, záškoláctví, rozmrzelost, útěky z domova… Znám několik párů, které držely manželství jen kvůli dětem. A když potom děti vyrostly, vyčetly svým rodičům, že to věděly už dávno, že si rodiče nerozumí, a svým způsobem z nich – dětí – dělali hlupáky, protože ony tak hloupé a slepé přece nejsou. Zkrátka obcházet a ignorovat konflikty se nevyplácí.
Autor nás v úvodu knihy seznamuje se sedmi strategiemi potlačování konfliktů. Patří sem například idealizování harmonie a soudržnosti, čekání, až se konflikt vyřeší sám, nebo třeba způsob myšlení: všechno je smazané. V další části knihy se zamýšlí nad významem konfliktu z psychologického hlediska. Následuje kapitola o konfliktu v souvislosti s benediktskou tradicí. Hlavně si nic neidealizujte, radí Anselm Grün. Měli byste si vzájemně odpouštět a snažit se získat si druhého. Měla by přijít očistná fáze, berte to jako jistý druh meditace a uvědomění si podstaty. Meditovat je moc důležité. A není to zas tak složité. Já jsem se dřív mylně domnívala, že meditovat se musí v určitém prostředí, musíte mít na to zvláštní atmosféru a oblečení….. Potom jsem dělala rozhovor s jednou terapeutkou a ta mě vyvedla z omylu. Meditace není ve svojí podstatě nic jiného, než rozmlouvání se sebou samotným, pohled do sebe a uvědomování si vlastních postojů a chyb. A teď se sebou rozmlouvám klidně i u žehlení nebo pletí jahod. Jde o to, aby si člověk uvědomil, co se odehrává uvnitř něj a vzal si z toho poučení. A nejdůležitější je neutíkat.
Podívejme se dál, na straně 37 začínají příklady řešení konfliktů, vycházející z biblických příběhů. Namátkou: první konflikt, o kterém hovoří Bible, byl spor mezi Kainem a Ábelem. Jeden rolník, druhý pastýř. Oba obětují Hospodinovi plody své píle. Ať jsou to ovečky, nebo plody země. Bůh tehdy opřel svůj zrak o Ábela, ale o Kaina ne. Ať ho k tomu vedlo cokoli, mezi bratry vznikl konflikt, který zapříčinila závist. Kain bratrovi záviděl, a tak jej zabil. Vyřešil konflikt. Ovšem výsledek mu vůbec nic dobrého nepřinesl. „Stal jsem se na zemi psancem a štvancem,“ řekl potom. „Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít.“ (Gn 4,14) Bůh mu ale udělal na čele křížek, jako znamení, že jej nikdo nemůže zabít. Zdá se mu, že Kain sám sebe příliš trestal za následky špatně vyřešeného konfliktu. Usadil se daleko, v cizí zemi a sám. Kapitola pokračuje rozborem konfliktu a pohledem na jeho řešení a zdůvodněním tohoto řešení z hlediska biblického. Další příklady konfliktů a jejich řešení vychází z příběhu Josefa a jeho bratří, kde se jedná o destruktivní sílu žárlivosti, na neřešený konflikt rolí poukazuje příběh Mojžíše a jeho lidu, příběh Abrahama a Lota zase ukazuje na to, jak vypadá příliš velká blízkost nabitá konflikty. Jak se dá vyřešit konflikt rozdílných povah, na to poukazuje autor v příběhu Petra a Pavla.
Téměř v závěru knihy je kapitola Ježíšovo zacházení s konflikty. Tato i následujících pár kapitol říká, jak správně řešit konflikty, například s rodiči, jsou tu návody na kreativní řešení konfliktů a usmiřovací rituály. Ještě před seznamem použité literatury je Závěr, který je vlastně shrnutím všeho, co je v knize psáno. „Vyřešit konflikty můžeme jen tehdy, když si je přiznáme a vstupujeme do rozhovorů s nadějí, že se dá spor urovnat a může z něj vzejít požehnání.“ Je to celkem logické a pochopitelné. Stejně jako poslední odstavec na té stránce: „Bible nás vyzývá, abychom se nejdřív zabývali konflikty ve vlastní duši a uzavřeli mír sami se sebou, byli spolu v souladu. Až potom se máme podívat na konflikt s jiným člověkem….“ Jsem přesvědčená, že tahle kniha vám přinese užitek a rozšíří obzory. A s ohledem na to, že vychází z biblických příběhů, dodávám, ať jste věřící či nikoli.