Archiv rubriky: Příběhy psané životem

Patnáct minut

Muž ladící housle, dítě šoupající nohama v o dvě čísla větších sněhulích, muž menšího vzrůstu, jehož nohy připomínají špejle – tak byly hubené, pes ve svetru, zevlující kolem svého pána, muž doladil a hraje sonatinu, dáma v obrovském klobouku a … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | 2 komentáře

Jedna krátká ochutnávka

Moji milí, všichni, kdož chodíte na moje stránky. Chci vám ukázat, na čem teď pracuji. Myslím, že nepochybím, když vás nechám nahlédnout pod pokličku. Víc neřeknu. Tady je krátký úryvek: A pak přišel ten osudný večer, kdy to všechno nabralo … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Vidět je tak všechny pohromadě…

Měla jsem na dnešek sen. Šli jsme se s mužem projít. Lednové odpoledne. Mrzlo, až štípal nos a sníh křupal pod nohama. Došli jsme k malému jezírku, přes které vedla dřevěná lávka. „Jdi první a drž se zábradlí,“ řekl mi. „Vypadá bezpečně, … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Jak na Nový rok …

Měl to být slavnostní Novoroční oběd, skýtající naději, že se nám letos povede lépe (i přesto, že v předešlých letech to teda moc nezabralo, ale co kdyby…) a penízky se nás budou držet a úspěšně množit. Prostě čočka. Moje sestra také … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Klika

 Nevěřila bych, kolik potíží může způsobit jedna chybějící klika u dveří, dokud jsem to nezažila sama. Ve snu by mě nenapadlo o tom přemýšlet, ale i já jsem stála u dveří do trafiky, které se otvíraly dovnitř, a civěla na … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Zase za mnou přišel, po kolikáté už ?

Scházela jsem dolů po mramorových schodech a pod nimi stál, zády ke schodišti, vysoký muž se světlými vlasy. Na sobě měl světlou bundu a přes rameno černou tašku. Sešla jsem dolů a on se ke mě otočil Stál přede mnou … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | 2 komentáře

Taková lehkovážnost …

Vždycky, když vidím zčernalé nebe, vzpomenu si na to, kolik mám doma deštníků. Sice jeden takzvaně přemlouvací, protože funguje, kdy nemá, a když má, tak ho musím prosit. A ty plně funkční ještě dva, to jsou takové ty univerzální dárky, … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | 2 komentáře

Jak jsem dělala řidičské zkoušky

Je to už opravdu mnoho let, ale tomu příběhu se pořád směju, a vlastně jsem ho skoro nikomu neřekla. Zahálel načmáraný na papíře už dost dlouho, a tak jsem se rozhodla, že jej zařadím mezi ty ostatní.  Psal se rok … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Došlo mi …

… jak moc mi chybí babička. Odešla mi před mnoha lety a už tehdy jsem věděla, že to bude bolet. Bolí. Někdy víc a někdy míň. Když bydlela v Praze, volaly jsme si nebo psaly a já jsem jí pořád slibovala, … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | 2 komentáře

Když se rozsvítí červená…

Když se budete, promiňte mi ten výraz, hnusně chovat k člověku, přinejmenším se ohradí. Může vám vynadat, může křičet, může udělat viditelně cokoli, po čem pochopíte, že jste to přepískli. A může to udělat hned. Když se budete hnusně chovat k sobě … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Jak jsem jela s druhou nohou

Na tuhle operaci jsem se, na rozdíl od té před dvěma měsíci, rozhodně těšila. Tak nějak jsem věděla, do čeho jdu a nechala se Na Homolku odvézt s jistotou, že zítra ráno jedu domů s úplně novou nohou. Poté, co mě křečové … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | 13 komentáře

Je dobré se moct spolehnout …

„Na Dopravní podnik se můžete spolehnout,“ řekl mi usměvavý řidič, když jsem mu řekla, že nemám ani jízdenku ani drobné. „To říkáte vy,“ namítla jsem. „Ale kdybyste kolikrát viděl, jak brblají jiní řidiči,“ podala jsem mu dvoustovku na lístek za … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Julie

Zavítala k nám, ani nevím přesně kdy. Na jaře? V létě? Fakt nevím, každopádně nikdy jsme ji nebrali moc na vědomí. Proč taky. Takových už tu bylo… Koncem října mi proběhlo hlavou, že je ale docela neobyčejná. A začala jsem ji vnímat … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | 2 komentáře

Jdu se …

Napadlo mě nedávno, na kolik různých způsobů se dá vyjádřit jedna jediná věc. Snad bych o tom nikdy ani nepřemýšlela nebýt hlášky jednoho pána u benzínové pumpy. „Jdu se vychcat,“ ozvalo se odkudsi zezadu a mě ta věta uvízla v hlavě. … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Proč píšu … ?

To je dobrá otázka. Podívám-li se zpátky, tak psát jsem začala v první třídě proto, že mě to učili a chtěli to po mě. Tehdy jsem vnímala písmena jako značky, které když poskládám pěkně za sebe, utvoří slovo a byla jsem … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | 2 komentáře

Měl nebo neměl…?

Uviděla ho v davu na nástupišti. Vysokého, hnědookého, opáleného muže s jarmulkou na hlavě v kostkované barevné lněné sukni ke kotníkům. Na nohou měl žabky a jeho nehty na nohách byly pěkně upravené a pěstěné. Věnoval jí kratičký pohled a jí přejel mráz … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Nuda v kině?

 Finský trhák s titulky. Sedadla vržou, lidi se vrtí. Bonbóny šustí a jejich obaly často končí na zemi.    Přišli na poslední chvíli. Uvaděčka jim řekla, ať si sednou kam chtějí. Vybrali si lóže. Film celkem nuda. Je jim fajn, že … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Možná proto …určitě proto!

Stav, ve kterém se momentálně nacházím, je zamilovanost. Možná proto, že mě neobletuje jako ti před ním, možná proto, že mi řekne, co si myslí, bez ohledu na to, jestli se mi to líbí nebo ne, možná proto, že mi … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Možná to taky znáte …

Možná to některá z maminek poznala taky. Na začátku jste měly předsevzetí, že budete zásadová, přísná a nic mu neodpustíte, než mu dát na zadek, proberete to ze všech stran, na všem se vždycky dohodnete a budete kamarádi. A najednou sedíte … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Uprostřed rozdělané práce …

Mám pořád nějakou práci. Ať tu domácí, která mi zabere většinu volného času, nebo tu, jak říkám „mojí“ a na tu si snažím každý den vyšetřit aspoň chvilku. Příležitostí pro tu „moji“ práci bývají hlavně víkendy. Být doma s rodinou je … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | 4 komentáře

Jak jsem jela s nohou …

Na tuhle operaci jsem se vůbec netěšila. Takový strach jako teď jsem neměla nikdy předtím. Prostě jsem se bála, že se neprobudím. Svěřila jsem svoji obavu Vláďovi a ten si ťukal na čelo a pak mi vynadal, co to říkám … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Jak jsem pekla kachnu

O tom, že jsem kdovíjaká kuchařka, si už dávno nedělám iluze. S přibývajícím věkem se ze mě stal opravdový realista. Mrzí mě, že s vařečkou v ruce neoplývám přílišnou kulinářskou fantazií, ale řekněme, že jsem k tomu do svých čtyřiceti let nebyla vedena, ať … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | 4 komentáře

Bavit se po svém …

Loňského Silvestra jsme strávili úplně jinak, než všechny předešlé. Po deseti letech strávených u rodičů na pohovce s chlebíčky a televizí jsem řekla A dost, jede se jinam. Domluvili jsme se s přáteli, že poslední večer v roce pojmeme, navzdory letité tradici, poněkud … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | 2 komentáře

Cestou tam …

Nastoupili do metra na Můstku. Ona gazela, vysoká, štíhlá, na vysokých podpatcích. On jí byl po ramena, měl mastné ulíznuté vlasy a uhrovitou pleť. Táhla ho za sebou přes půl vagónu, až našla dvě prázdná sedadla vedle sebe. Uhladila si … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Příběh piškotový

Křehká blondýnka s vlasy do pasu v sandálkách nastoupila do vagonu metra na Hradčanské. Sedla si vedle staršího pána, způsobně dala nohu přes nohu, rozhlédla se po lidech a nenápadně vsunula ruku do kabelky na klíně. Chvíli se nic nedělo, zřejmě měla … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Úplně obyčejný příběh – čtyřka

„To si opravdu myslíš?“ „Ale neber to zle, prostě mi připadáš ustrašená. Tvoje máma je metr co? S tou si asi moc legrace neužiješ.“ „Co ti mám na to říct?“ Denise bylo do pláče. Takhle o ní smýšlí? Připadá mu ustrašená? … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | 2 komentáře

Úplně obyčejný příběh – ochutnávka číslo tři

2. kapitola Budík. Vždycky, když se tak krásně spí, zazvoní budík. K čertu s ním. Denisa ho smetla ze stolku jedním pohybem. Jindy by ležela dokud by ji hlad nevyhnal z vyhřáté postele ven. Jenže představa, že jí přesně za hodinu jede vlak … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Úplně obyčejný příběh – ochutnávka číslo dvě

„Ha ha, jsi vtipná viď?“ Denisa kroutila hlavou, jak si to ta holka představuje? Copak mám takovou havaj jako ona? Může kam chce a kdy chce a s kým chce … Mrkla na hodinky. To je hodin. „Hele, musím jít, nebo … Celý příspěvek

Rubriky: Nezařazené, Příběhy psané životem | Napsat komentář

Úplně obyčejný příběh – ochutnávka

1. kapitola Stála v kuchyni a přemýšlela o tom, co ještě musí udělat. Páteční odpoledne neměla nikdy moc ráda. Balení a skoro stěhování na chalupu jí nahánělo hrůzu už od pondělka. Tašky jídla, hadrů a kdoví čeho ještě. V neděli večer zase … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář

Bývá mi i smutno

Je mi smutno. Jedinou mojí jistotou je, že můžu obejmout ty dva, co tolik miluju. A to není málo. To vůbec není málo. Zatím, co se mi rozplývají ty jistoty, které jsem dosud měla a stavěla na nich celý život, … Celý příspěvek

Rubriky: Příběhy psané životem | Napsat komentář