Vytrvalá….to je sporné, asi ano. S prvním románkem jsem obcházela nakladatelství se slepou nadějí, že zrovna na mě čekají. Obeslala jsem jich snad stovku a v těch lepších dvou případech mi napsali, že nemají zájem. Zbytek zmizel v tichu a to mě štve nejvíc, když nedostanu jednoznačnou odpověď, ať je jakákoli….. Ale rozhodně mě to neodradilo. Psala jsem dál, protože ten přetlak ve mě jsem musela ventilovat. Však taky příběhy, které dávám světu jsem sbírala pěknou řadu let a doma mám novely a povídky, které nejspíš budu znát jenom já. S modrou knížkou to v počátku bylo štěstí. Příběh Ondry se hodil do edičního plánu nakladatelství, neb vydávali lékařskou literaturu a povídkovou knížku mi vydali jako bonus. Alee e-knihy to nejsou. Mám je v poctivé papírové podobě a jak jsem psala, teď mi pomáhají besedy v knihovnách a autorská čtení….

Jestli Vaši přítelkyni neopuszila chuť a neodradil ji nezájem, ať zkouší, kde to jde. Literární soutěže jsou pro to jako šité. Kdyby chtěla, ať se na mě obrátí, poradím jí pár typů, klidně mailem. To už bych řešila osobně Ale rozhodně jí přeju hodně štěstí a hlavně ať to nevzdává!!!! To by byla jistě škoda.

Teď připravuji třetí knížku, která bude plně v mojí režii, to znamená na vlastní náklady a už teď vím, že to rozhodně nebude výdělečné, ale lidi, kteř znají moji žlutou knížku naléhají že by rádi četli něco dalšího. A když to v tom šuplíku mám…… Píšu pořád, můj notes se plní všude. Stačí okamžik, postřeh, a vznikne povídka. Samozřejmě když čtu svoje staré věci, z fleku bych je přepsala, protože se asi pořád učím a i s věkem člověk získává jiný pohled a rozhled a trochu jinak si rovná priority…Možná víte, co tém myslím

Lidí nadaných a šikovných jsou stovky a já si o sobě nemyslím, že bych byla nějaká top. Prostě průměr, co to nevzdal. A já to psaní potřebuju, práce, syn, starosti kolem a ještě redaktorská práce…… Ne že bych psaní měla málo, ale tohle je něco jiného.

Kdybyste chtěli, ozvěte se na qenda@seznam. Můžem si říct mnohem víc. Já se opravdu nebráním diskusím. Jsou pro mě potřebné. Jak pochvala tak kritika, a ta možná ještě víc. otvírá mi oči.

Mějte se krásně a jsem s úctou k duši čtenářově a samozřejmě i autorově:-)

Já přijímám kritiku jako potřebnou součást života, rozhodně stojím nohama na zemi a nejsem snílek. Už ne! Nejsem ničí výjimečná, jen jsem zainvestovala do tisku knížek, z nichž ta o Ondrovi mi dělá větší radost, protože pomohla už hodně maminkám. Ale to neznamená, že jsem úspěšná. Mámjich doma ještě stovku a pomalu je posílám mezi lidi.

Se žlutou knížkou jsem měla několik autorských čtení a budu v tom pokračovat.

Ano, je pravda, že v prvopočátku jsem měla štěstí, že se Ondrův příběh "zalíbil" vydavatelství a knížku mi vydal. Ale zadarmo to nebylo a rozhodně se nedá mluvit o výdělku, spí naopak…..

A stoprocentně vím, že jsou na tom někteří rodiče mnohem hůř než já, protože oni si procházejí bolavou cestou, o které mě se ani nezdá. Všem takovým rodičům přeju hodně síly, i přesto, že všechna slova jsou proti jejich bezmoci naprosto nicotná.

Děkuju Vám za tuhle diskusi!

ONdra je můj poklad, to bezesporu, někdy mi z něj vlasy šediví, ale i to je život.

Luďku, děkuju za podporu a určitě se zase stav…. Myslím, že máme hodně společného v ohledu rozdávat radost lidem, nemyslíš?