Jak kapky stékají po stěnách stanu
Má duše se trochu zatemnila
Snad viník byl déšť když přišel si k ránu
Co přinese mi jsem netušila
Řek´ někdo “Když prší, to prší ti štěstí“
Ten neznal jak u mě to chodí
Že jednou jsou kapky jak údery pěstí
Jindy zas příjemně hladí
Mé nitro je spojeno s dešťovou sonátou
Mé tělo se do rytmu kývá
Já bráním se ale být takovou Renátou
Co s deštěm jen smutná bývá