Sen…?

Viděla ho pootevřenými dveřmi. Ale nebyl tam sám. Zpočátku by si toho snad ani nevšimla, ale když se pozorně zadívala, všimla si letmého stínu, který se mihnul po stěně.Její pozornost byla ale upřena na Robina. Ležel na posteli, jeho chodidla se dotýkala podlahy, nohy měl roztažené a ten výraz, jaký měl v obličeji si Marika nemohla vybavit za celé dlouhé měsíce snad ani jednou. Co se to s ním děje? Cítila se najednou tak slabá, opřela se o dveře a potichu sledovala, co se vedle odehrává.Celá se chvěla, když uslyšela tiché pousmání. Robin si přejížděl pravou rukou po nahém břiše a divně se při tom usmíval. Marika zaslechla tiché uchichtnutí. Napínala uši, aby jí neuniklo ani slovíčko,ale vedle nikdo ani nehlesl. Při pohledu na Robina ucítila, jak se jí zmocňuje vzrušení. Přála si dotýkat se ho, hladit ho …Teď ho ale hladí někdo úplně jiný. Uviděla bílou ruku, která přejela po Robinově zarostlém hrudníku.
„ Ach…,“ ozvalo se. Robin pokrčil nohy na posteli a Marika uviděla jeho vínové ponožky na chlupatých nohách.Jeho úsměv byl široký přes celou tvář.
„ Ach,“ vzdychl on a Marika se zachvěla. Co to znamená ? Jak to, že můj muž leží v naší ložnici, v naší posteli a vedle něj vzdychá nějaká úplně cizí žena? Zdá se mi to? Marika vytřeštila oči. To, že je to žena si jen myslela. Podle toho vzdychnutí. Ale kdo by to mohl jiný být než žena…
„Ach,“ ozvalo se znovu a Marika ucítila jak moc je vzrušená. Celá se chvěla a v rozkroku ji pálilo. Polkla. „ Jen kdybych jí to mohla říct,“ uslyšela.
„ Nemůžeš jí přece nic takového udělat.. Jsem její muž a miluju ji. Nikdy se jí nevzdám a chci abys to věděla. Je to moje žena a je to nejcennější, co na světě mám.“ Pohladil si břicho. Pak jeho ruka zamířila někam dozadu, kam už Marika nedohlédla. Stála přilepená na dveře a dech se jí tajil. Po tom, co před vteřinou slyšela, by ho moc ráda objala, ale vůbec nerozuměla tomu, co se to vedle děje. Stála bez hnutí a poslouchala.
„ Já to vím, Robi. Já tě nechci Marice přece ukrást, ale přeci jsi muž, kterého jsem vždycky obdivovala a obdivuju a musela jsem ti to říct. Nechci jí ublížit, ale musím jí říct, že se mi líbíš. Chci, aby to věděla, protože jedině tak předejdu zbytečným komplikacím a pomluvám a hádkám a tak … Chápeš to ?“ Ruka se objevila na jeho plochém břiše a pomalu se sunula níž.
„ Ach ne,“ vzdychl. „ Proč mě takhle svádíš, víš, že to nemá cenu.“
„ Neříkej, že se ti to nelíbí,“ ruka se zastavila těsně u gumičky jeho slipů.
„ Ne, nelíbí se mi to,“ zalhal. Zhluboka se nadechl a vyčkával, co bude dál „ Nechej toho,fakt, dokud je čas.“ Ještě jednou se zhluboka nadechl a přivřel oči. Najednou se jeho ruka vymrštila a tu cizí bílou ruku odhodila stranou. „ A dost!“ vykřikl a vyskočil z postele. „ Jdi pryč a zapomeň na mě!“
„ Ale Robine…“
„ Mlč a jdi,“ ztěžka oddychoval. „ Jdi a nic neříkej. Bude to tak nejlepší. Já na to zapomenu a bude to vyřízený pro nás pro oba,“ podíval se ke dveřím, za kterými byla schovaná Marika. Stála jako omráčená a skoro nedýchala.
„ Robinku,“ uslyšela zakňourání. „ Jenom malinko, malinečko… Jenom jednou, prosím“
„ Co maličko? Co jenom jednou?“ Robin měl zvláštní hlas a Marika poznala, že jen těžko skrývá vzrušení. Znala ten hlas, znala ty okamžiky, kdy se mu zúžily oči, chvělo chřípí a hlas mu vzrušením přeskakoval. A potom … „ Co jednou?“ cukla sebou, Robinův hlas ji vrátil do reality. „ Nechceš mi snad říct, žes chtěla …“
„ Chtěla jsem si jenom sáhnout, chtěla jsem okusit, jak vypadá opravdový muž, jak je tvrdej, když je vzrušením skoro na vrcholku …“ Robin vykulil oči.
„ Nelo, snad mi nechceš tvrdit, že nevíš, jak vypadá …. Copak jsi nikdy neviděla vzrušenýho chlapa? Máš přeci Hynka. Nebo to snad není chlap ?“ Najednou se rozhostilo ticho, ve kterém Marika slyšela svoje vlastní srdce, jak v ní burácí. Tak Nela je ta bílá ruka. Ta Nela, která se před nedávnem objevila zčistajasna s kamarádem Hynkem na jednou společném setkání. Představil ji jako svou přítelkyni. Tak Nela je tak chtivá jejího muže, to ona chce okusit ovoce lásky, které Marice přináší tolik rozkoše a potěšení. Tak Nela … A jak se sem vlastně dostala ? Do jejich ložnice ? Jakto, že to Robin dovolil?
„ Jenže Hynek není normální muž,“ uslyšela odvedle. „ Za celou tu dobu, co u něj bydlím si mě ani nevšimnul. A to je pěkná doba. Bylo mi to divný, že jsem mu lhostejná i když se před ním vystavuju jen tak… A pak mi to řekl,“ zavzlykala.
„ Co ti řekl?“
„ Že je to…“
„ Co?“ Robin vykřikl. „Co? Tak povídej!“
„ Že je na kluky,“ vydechla Nela a ztěžka dosedla na postel.
„ Cože?“ Robin vytřeštil oči a kroutil hlavou. „ Co to plácáš? Znám Hynka od školy, to je blbost.“
„ No je to tak, prostě je buzerant, takový máš kamarády. Ubohý teplouše, co neuměj normálně …“ nedořekla. Robinova ruka byla rychlejší než její slova. Sám se lekl. Nikdy neuhodil ženu. Chtěl se omluvit, ale slova mu uvízla v krku. Nela se beze slova zvedla a udělala dva kroky směrem k Robinovi. Dívala se mu do očí, po tvářích jí tekly slzy. Díval se jí taky do očí. Ani jeden neuhnul pohledem. Ruku, kterou si hladila bolavou tvář pomalu spustila podél těla. Najednou ho prudce chytila za jeho mužství a začala jemně mnout prsty penis.
„ Nelo, co děláš?“ odstrčil ji od sebe. Zlobil se na sebe, nechal se vzrušil. Co to dělá? „ Odejdi, Nelo, než se něco stane.“
„ Co by se mohlo stát?“
„ Každou chvíli může přijít Marika. Nechci mít kvůli tvojí umanutosti nepříjemnosti. To by nepochopila. A já nechci …“
„ No tak by se mohla třeba přidat k nám, mohlo by to být zajímavý ne ?“ Mlaskla. „ Já, ty a tvoje žena.“

„ Tak teď už je toho právě tak dost,“ vykřikl. Chytil dívku za ruku a vyvlekl ji ven z pokoje. Marika byla tím vším tak překvapená, že se nezmohla ani na slovo.Ani na to, aby rychle odešla, aby se schovala, vůbec na nic. Chvíli, jen malinkou chvíli ta všichni stáli a koukali na sebe. První se vzpamatovala Marika, rychle se otočila a vyběhla ven. Neplakala. Bylo jí tak nijak. Nevěděla co teď. Posadila se na zahradě na hromadu dříví. Bylo jí úplně jedno, že je nějakých dvanáct stupňů pod nulou a ona tam sedí jen v krátkém rukávu. Seděla tam sama, ani nevěděla jak dlouho, probralo ji pohlazení po tváři. Zvedla hlavu a uviděla Nelu.
„ Mariko… ,“
„ Co mi chceš,“ vyštěkla Marika. Nela ji pohladila po ruce. Marika ucukla.
„ Mariko, nechej, mě, chci ti to vysvětlit.“
„ Nechci nic vysvětlovat,“ Marika se rozplakala. „ Tolik jsem v životě protrpěla, když jsem měla chlapy, kteří za nic nestáli. A když si konečně najdu chlapa, který mi dává všechno co potřebuju, tak si přijdeš ty a chceš mi ho vzít? Tak to ses teda spletla. Robina se nevzdám!“
„ To já ani nechci, ty hloupá,“ Nela ji pohladila po vlasech a usmála se. „ Já ti Robina závidím. Chtěla jsem jen na malou chvilku prožívat takový pocity jako ty. Prožít jaké to je když jsi někým milován. Chtěla jsem …“
„ Proto jsi ho ale nemusela osahávat, ty …“ děvko, chtělo se jí vykřiknout.
„ Nenadávej mi, sama jsi viděla, že mě odmítnul. Nechtěl tě zradit a já jsem mu vděčná, že kvůli mně neudělal nějakou hloupost. Něco, čeho by potom litoval.“ Nela se tvářila opravdu smutně. „ Nevím co mě to vůbec napadlo.“
„ Ale sama jsi viděla, že se mu to líbilo,“ polkla Marika. „ Jak vzdychal, jakej měl výraz a…“
„ Neříkej to, nechci to slyšet.Prosím!“
„ Ale milovat jsi se s ním chtěla co?“
„ Ne !“
„ Lžeš, slyšela jsem to. Říkala jsi to, jenom jednou, jenom maličko,“ Marika se zhnuseně pitvořila a šermovala Nele rukama před obličejem.
„ Dost !“ vykřikla Nela a chytila se za hlavu. „ Už dost, už dost !“
„ Proč se tomu tak bráníš, vždyť říkám jenom tvoje slova.“
„ Nechápeš to.“
„ No to by ses divila, chápu to až moc dobře.“
„ Ne. Nic nechápeš. Já jsem ti to přece sama chtěla říct. Vždyť jsi to sama slyšela. Já ti přece nechci ublížit…“
„ Jenom chceš chrápat s mým chlapem…“
„ Já jsem jenom hrozně osamělá a zklamaná. A potřebuju …“
„ Co potřebuješ?“ Marika se celá třásla, ale zimou to nebylo. Vztek s ní lomcoval na plné obrátky.
„ Potřebuju … to …“
„ Co ?“ Marika zavrtěla hlavou. „ Nechápu to, co potřebuješ. Sex ?“
„ Jo,“ sklopila hlavu a rozplakala se.
„ A k tomu potřebuješ mého muže ?“
„ Ne,mě … mě je to jedno,“ vzlykala. „ Mě je to úplně jedno.“
„ Že se nestydíš tohle říkat?“ Najednou jí bylo Nely líto. Objala ji kolem ramen a přivinula ji k sobě. „ Tak víš co ?“
„Hm,“ vzlykla Nela a podívala se na Mariku
„ Tak já na tohle všechno zapomenu a ty mi slíbíš jednu věc, jo ?“
„ A jakou? Slíbím ti všechno co budeš chtít, jenom když budu vědět, že se na mě nezlobíš.“
„ Tak se teď fofrem seber a okamžitě odjeď. A už sem nikdy nejezdi.“
„Tak dobře,“ Nela se zvedla. „ Ahoj.“ Otočila se a beze slova odešla.
„ Ahoj,“ hlesla si Marika pro sebe a pohladila si břicho. Podívala se na hodinky a pomalu se zvedla. Poohlédnu se po Robinovi, pomyslela si, a vyjasníme si to. Musíme si to vyjasnit. Pomalu se vydala po cestičce k domu.
Robina našla v pokoji s rukama v dlaních. Přisedla si k němu a pohladila ho něžně po vlasech.
„ Tak co, Robi, chceš mi něco říct?“ Zavrtěl hlavou. „Proč ne, třeba by se ti ulevilo.“
„ Nechci, nemůžu se ti podívat do očí.“ Díval se do země.
„ Ale já to chci slyšet ještě jednou.“
„ Co?“ Upřeně civěl na špičky svých bot. „ Co chceš slyšet ?“
„ To co jsi řekl předtím.“
„ Nevím, co myslíš.“ Vzdychl. „ Na to, co bylo předtím, nechci raději vůbec vzpomínat.Natož o tom ještě jednou mluvit. Asi jsi viděla, co se stalo.“ Zarazil se a pomalu zvedl hlavu. „ Ale vždyť se vlastně nic nestalo. Ona se na mě vrhla, že jsem nemohl vůbec nic dělat. A tamto už jsi slyšela.“ Pomalu se podíval na Mariku.
„ Vzrušilo tě to?“ Položila mu nečekanou otázku.
„ Cože?“ Oči se mu zalily slzami.
„ Měl jsi takový divný hlas, myslela jsem, že tě to vzrušilo.“
„ Vzrušilo, no …“ pokrčil rameny.
„ Když jsem stála za těma dveřma a viděla tě na té posteli, měla jsem strašnou chuť se s tebou …“
„ Neříkej to,“ umlčel ji polibkem. „Celou tu dobu jsem nemyslel na nic jiného, než mít tě u sebe. Být s tebou jenom sám …“
„ Jenom sám?“
„ Ano, být s tebou pořád jenom sám. A žádná Nela a nikdo jinej nám nemůže naši lásku překazit ani náznakem. Nevěděl jsem, jak ji mám vyhodit. Jak se jí zbavit. Nechtěl jsem ti ublížit. Nechtěl jsem, aby ses zbytečně trápila kvůli něčemu, co vlastně nic není. Mariko, já tě mám pořád stejně rád a chci abys to věděla a abys mi to věřila. Abys byla se mnou pořád tak ráda jako doteď a já ti slibuju, že se o tebe budu starat jak nejlíp to dovedu…“
„ Tak už dost,“ položila mu prst na rty. „ Dost, věřím ti a chci ti taky něco říct.“ Vzala jeho ruku a položila si ji na břicho.
„ Co…?“ podivně přimhouřil oči a díval se Marice do očí.
„ Chci ti říct, že se mnou už nebudeš nikdy sám,“ polkla a hlas se jí třásl. „ Už budeme totiž tři.
„ Tři, to znamená …“ vydechl Robin a po tvářích se mu rozběhly nové slzy. Něžně ji políbil. „ Tak to je ten nejhezčí dárek, co jsem kdy od tebe dostal …“