Včera, ve středu 15.3.2006 večer jsem dostala zprávu, která mě hluboce zarmoutila, zanechala navždy bolest v srdci.Naši kamarádi Venda a Iveta Pečenkovi tragicky zahynuli u Jičína, když se z hor vraceli domů. Do rodinného tepla s vůní lásky, něhy, úcty i pokory. Tolik se těšili na svoje dvě dcery Anetku a Lucinku, které je netrpělivě vyhlížely. Ve vteřině se dva životy zastavily, dvě srdíčka dotloukla a už navždy dvě čísla v telefonních seznamech zůstanou hluchá.
Zpráva o tom, co se stalo mě zastihla ve chvíli, kdy jsme byli s mým Tomem po dlouhém dni chvíli spolu a užívali si jeden druhého. Přišla od kamaráda, který jako my a Pečenkovi je členem Klubu přátel vojenských historických jednotek Třebestovice. Běžela jako lavina a já si pořád říkala, že se probudím a bude to jen špatnej vtip. Bohužel, zpráva na internetu mi to dnes ráno potvrdila.
„To je strašný, oni dva jsou aspoň spolu, ale co ty holky…“ řekl Tom a rozplakal se. Už navždy jejich místa u stolu zůstanou prázdná, už nikdy se nezasmějeme Vendovým vtipům a už nikdy neochutnáme ten Ivky bezva koláč. Ale místa v našich srdcích, ta nikdy neopustí!!!
Vím, že už se to nikdy nedozví, měla jsem jim to říct už dávno : Vendo a Ivko, vážím si Vás pro všechno co jste dokázali vykonat a proto, jaký jste byli vždycky opravdoví kamarádi! Vaše Renča Šťastná ze Statenic
Rubriky
- Čeština je krásná (32)
- Četli jste…? (8)
- Fotogalerie (48)
- Kdo jsem já? (9)
- Něco o jídle… (5)
- Něco o zdraví … (8)
- Něco pro děti (14)
- Nezařazené (61)
- ONdrova galerie (7)
- Ondrovy hlášky (97)
- Přečtěte s vašimi dětmi (3)
- Příběhy psané životem (176)
- Rady báby Dymákové (4)
- Recenze na knihy, CD, divadlo … (93)
- Skafocefalie (7)
- Srdcem a očima (12)
- Trocha poezie… (1)
- V roli novinářky (119)
- Vtípky a legrácky (8)
- Zajímavosti (101)
- ŽELÍZY 2009 (6)
Nejnovější komentáře
Archivy
- Leden 2017
- Červen 2016
- Květen 2016
- Duben 2016
- Březen 2016
- Únor 2016
- Leden 2016
- Prosinec 2015
- Listopad 2015
- Říjen 2015
- Září 2015
- Srpen 2015
- Červen 2015
- Květen 2015
- Duben 2015
- Březen 2015
- Únor 2015
- Leden 2015
- Květen 2014
- Říjen 2013
- Květen 2013
- Březen 2013
- Únor 2013
- Leden 2013
- Prosinec 2012
- Listopad 2012
- Říjen 2012
- Září 2012
- Srpen 2012
- Červenec 2012
- Květen 2012
- Duben 2012
- Březen 2012
- Únor 2012
- Leden 2012
- Prosinec 2011
- Listopad 2011
- Říjen 2011
- Srpen 2011
- Červenec 2011
- Červen 2011
- Květen 2011
- Duben 2011
- Březen 2011
- Únor 2011
- Leden 2011
- Prosinec 2010
- Listopad 2010
- Říjen 2010
- Září 2010
- Srpen 2010
- Červenec 2010
- Červen 2010
- Květen 2010
- Duben 2010
- Březen 2010
- Únor 2010
- Leden 2010
- Prosinec 2009
- Listopad 2009
- Říjen 2009
- Září 2009
- Srpen 2009
- Červenec 2009
- Červen 2009
- Květen 2009
- Duben 2009
- Únor 2009
- Leden 2009
- Prosinec 2008
- Listopad 2008
- Říjen 2008
- Září 2008
- Srpen 2008
- Červenec 2008
- Červen 2008
- Květen 2008
- Duben 2008
- Březen 2008
- Únor 2008
- Leden 2008
- Prosinec 2007
- Listopad 2007
- Říjen 2007
- Září 2007
- Srpen 2007
- Červenec 2007
- Červen 2007
- Květen 2007
- Duben 2007
- Březen 2007
- Únor 2007
- Leden 2007
- Prosinec 2006
- Listopad 2006
- Říjen 2006
- Září 2006
- Srpen 2006
- Červenec 2006
- Červen 2006
- Květen 2006
- Duben 2006
- Březen 2006
- Únor 2006
- Prosinec 2005
- Říjen 2005
- Září 2005
- Srpen 2005
- Červenec 2005
- Červen 2005
- Květen 2005
- Leden 2005
- Srpen 2003
- Březen 2003
- Listopad 2002
- Prosinec 2000
- Leden 2000
Základní informace
Rendě…a vůbec všem…No, a to je přesně vono….
Příliš všichni spoléháme na to, že to
“ zítra “ ještě bude, že si to společný kafe/pivko ještě dáme….a teprve si to řeknem… Říkáme si “ bude ještě příležitost.. „
No, a pak BUM a už to není…..
Lidi, neodkládejte to !
Nic z toho, co chcete říct, nic z toho, co máte na srdíčku, neodkládejte na zítra !!! Mluvte….
Dnes je dnes a to zítra nemusí vůbec přijít !!
Janině:To máš pravdu, že to tak nejspíš bude, ale když tomu stojíš tváří v tvář u lidí, který tady mohli klidně ještě bejt, všichni to aspoň čekali, že si s nima ty kafe a piva daj… tak je to o to bolestnější. Máš pravdu, že lidi si málo říkaj že se maj rádi a když je to často, zase se podezíraj že to buď není upřímný a nebo že ten druhý má výčitky svědomí a proto to pořád opakuje. My lidi jsme někdy divný plemeno. Když se dneska dívám na http://www.vojenskyclub.com/ tak tomu prostě pořád nemůžu uvěřit…. A Ty mě, ségro, znáš
Reakce na vzkazy pro Vendu a Ivču na netu…Ahoj,
už jsem to všechno pročetla na netu, všechny komentáře a vzkazy související s tou středeční tragickou událostí, je to smutný….
Jak jim všichni vzkazují,
najednou si všichni s hrůzou uvědomují, že jim toho tolik nestačili říct…
Tak jim píšou….ale myslíš, že tam nahoře mají přístup na internet ?!
Nemyslím to vůbec nijak ironicky… Naopak…
Mám strach, že si tohle už nikdy nikdy nepřečtou…
A smutné na tom je, že jim všichni vzkazují až teď…
Proč my lidi nežijeme každý den naplno, proč naplno neříkáme ty věci hned a necháváme je až…až…až…
Jenže pak už může být pozdě !!!!!
Jako teď…
Je to fakt brutální, ale děláme to všichni…..pořád.
Pořád něco odkládáme…. A to není dobře….
Je to jen moje myšlenka…
Možná trošku drsná, ale chtěla bych,
abychom se prostě jen nad sebou všichni trochu víc zamysleli…
Já, Ty…všichni.
Necháváme si mezi prsty protékat příležitosti, možnosti žít naplno, říkat věci, který cítíme…
Odkládáme to na někdy !
A pak je pozdě…
Bohužel život je neodhadnutelnej, nevíme dne ani minuty.
Co je teď už za okamžik být nemusí….
Ty mi rozumíš, viď, co chci říct….
No, nechám toho, je to prostě smutný…..
Ale ani tak se nedá bojovat proti osudu, všichni to máme někde napsaný, sečtený, někde podtržený…
Ano, to bylo přesně ono!
To byloasi toto, viď?: http://www.jicinsky.net/zprav.php?id=346&r=2006&t=z&p=0&od=uvod
Jsou velké, 18 a 20 tuším, ale pořád jsou to děti a najednou zůstaly samy. Navíc jejich rodiče byli jejich velký kamarádi, to je na tom nejhorší, že oni byli vždycky takovej chumel dobrý nálady, pohody a pospolitosti…
Všechno plyne tak nějak samo a najednou taková rána….je mi to líto. Co holčičky? Jak jsou velké?