A máme to tu zase!

„Jopá, dneska je jaro,“ hrabal se ONdra ráno v šest z postele. Jaké však bylo jeho překvapení, když uviděl tu bílou spoušť za oknem. „Ach jo,vždyť jsi mi večer říkala, maminko, že zítra bude jaro.“ Smutná očička vzhlížela směrem ke mě.
„No to jsem říkala, ale tomuhle neporučíš.“ Pohladila jsem ho po rozčepýřené hlavě. Bylo mi líto, že tenhle slib mu neumím splnit. Poslušně se oblékl, snědl půl snídaně a s nadějí, že zítra snad už opravdu… jsme se vydali na ranní autobus.
Přeji vám všem pěkný sluncem provoněný druhý jarní den. Vaše Qenda