Dělená strava jednoznačně ano!

To jsem slýchala a četla, jeden čas jsem se tak i stravovala, ale byla jsem příliš líná na to, abych byla důsledná a poctivě si všechno dělila. Takže jsem zase skončila u míchání všeho se vším, nemám z toho dobrý pocit, ale žiju s tím.
Zato ONdra. Ten již od útlého věku propaguje stravu zásadně dělenou. Maso jí bez přílohy, brambory bez masa, rohlík „šuchej“ a sýr sní klidně celý na posezení ze staniolu. Z celozrnných housek oždibuje semínka a nejvíc mu chutnají dýňová. Samozřejmě, že z rizota maso nevybírá, ale párek si dá rozhodně bez chleba. Udivuje mě ta jeho systematičnost a píle s jakou přistupuje ke stravování. Kdoví, třeba to tak cítí a proto to tak dělá. A třeba to není jen jeho rozmar, ale fakt, že „na tom asi něco bude“.
Naše babičky měly peněz poskrovnu a masa nebylo. Jedly co měly. Často si vzpomenu na pohádku Pyšná princezna, jak tam všichni seděli kolem stolu a cpali se bramborama. A byli šťastní, hlavně že se měli…
Naši nám říkali, když jsme byly děti a nechtěly jsme chleba k párku, že na chleba se špatně vydělává. A proto je třeba si ho vážit. Někdo říká, že po chlebu se práší z pusy a komu smrdí chleba, tomu smrdí práce. Znám tohle úsloví i s rumem, ale to je jiná pohádka.
Zkrátka jsem chtěla říct, že můj ONdra v necelých čtyřech letech jí podle svého a to nejlépe něco bez ničeho. Nebudu mu bránit, neb vím, že i já jsem se v době mého dělení stravy cítila mnohem lépe a pohodlněji než teď. A myslím, že ho brzy budu následovat. Jen musím rozmyslet kdy to bude.