Bohumil Říha – HONZÍKOVA CESTA

Myslím, že většina z nás, těch nad 30, si s touto útlou knížkou užila ve škole svoje. A to myslím v dobrém. I když ONdrovi při čtení vynechávám pasáže o družstevním vlastnictví, a o tom proč tenhle vepřík je dědečkův a tamti družstevní. Možná by to zatím nepochopil. Myslím, že smysl mu to všechno dává i tak.
Chci říct, že stejně jako měl v oblibě už několik knížek a ty jsme museli číst až do úmoru třeba dva měsíce, tak i Honzíkova cesta ho vzala za jeho dětské srdíčko. Dokázal poslouchat o tom, jak koza utekla a zablokovala cestu, o tom, jak Ferda nechal schválně Honzíka v lese a utekl nebo jak děti pouštěly draka. Ale ze všeho nejvíc se mu líbí jedna z posledních kapitol, kdy pro Honzíka do Koníkovic k babičce a dědečkovi přijíždí maminka. Je tam malý obrázek, jak se maminka objímá s kloučkem a ONdra se na něj dokáže dlouhé minuty dívat. A potom řekne:“Ta je hodná ta maminka, viď? Jako ty, maminko…“