O KOUŘENÍ

Stejně jako pohled na bosá chodidla mě přitahuje podívaná na člověka, který si zapaluje cigaretu. Někdo přivírá a mhouří oči, když cvakne zapalovačem nebo škrtne sirkou a zhluboka se nadechne. Vtáhne do sebe kouř, aby jej vzápětí vypustil všelijakým způsobem. Někdo zadrží dech a první doušek si vychutnává, po pár vteřinách vypustí tenký a dlouhý pramínek. Jiný se s pachutí dehtu a nikotinu takhle vůbec nelaská a hned po tom, co to do sebe vtáhne vypustí obrovský oblak dýmu. Tím znemožní na okamžik dýchat celému blízkému okolí ale on je blahem celý bez sebe. A podobně vykouří celou cigaretu. Takže ji má tak na tři, čtyři, maximálně pět šluků. Nevím, co přesně znamená šluk, ale kuřáci to říkají. I já jsem to říkala, když jsem kouřila. „Dej mi šluka,“ říkaly jsme když cigárko kolovalo o přestávce na záchodě středního odborného učiliště. Tehdy jsem se ale nekochala podívanou na to, jak to kdo dělá a jak se při tom tváří. To jsem kouřila jak divá, jen aby nezazvonilo a já to nemusela típnout. Jaká škoda by to byla. Stejně jsme byli naivní, když jsme si mysleli, že o tom nikdo neví. Když si v místnosti tři na tři metry zapálilo patnáct lidí, určitě to nikdo nepoznal, přinejmenším to prozradilo naše načichlé oblečení. Ale to jsme neřešili, hlavně když nás nečapli za ruku…
Postupně jsem si začala všímat detailů. Jak kuřák vytahuje cigaretku z krabičky, někdo ji promne v prstech, čichne k ní, olízne jazykem od filtru na konec, aby prý tak rychle nehořela. Jak ji vloží mezi rty, někdo ji přidrží zuby. Někdo ji dá do koutku, někdo do našpulených rtů přesně doprostřed. Dámy si někdy před zapálením automatickým pohybem upraví vlasy. A pak to přijde. Cvak, plamen, a na vteřinu se všechno zastaví. První nádech je prý nejlepší. No a pak ty ostatní jsou všechny stejné. Já si vzpomínám, že ten úplně první nádech mě málem položil. Říkala jsem si, proč kouřej, když je to tak hnusný. Postupem času jsem změnila názor a upřímně říkám, že ne vždycky mi to chutnalo. A pak jsem toho nechala. A mám klid. Ušetřím, teda aspoň se to říká, že kdo nekouří tak ušetří, ale hlavně zbytečně nevyhazuju peníze do luftu, nesmrdím kouřem a nekašlu jako většina těch, kdo se bez toho hřebíčku nedokážou obejít.
Asi je potřeba si tím projít, naši mi říkali, jak mi urazej ruce, když mě uvidí s cigaretou v ruce, tak jsem kouřila tajně. Pak jsem to odtajnila, protože to stejně věděli, jak tedy nevím, ale asi podle toho oblečení. A ruce mi zůstaly. Nebudu podobné věci říkat ONdrovi, ale vím, že mu požehnání určitě nedám. Je to každého věc, a jak se svým životem naloží, záleží jenom na něm. Já našim taky nevěřila, jak je to fuj. Ale zase když to dělají oni, tak to asi tak moc fuj nebude, ne? A bylo. Sama jsem si na to přišla a nekouřím. Vím, že nebudu a přála bych to i jim. Aby to konečně jednou vydrželi a nekazili si už tak narušené prostředí ve kterém žijeme. Vím, že to asi nezměním, ale moc bych si to přála.