SLZY

Šla pomalu po chodníku. Pohledná dívka ve žlutém roláku. Dlouhé vlasy jí padaly na záda. Oči opuchlé od pláče a v ruce žmoulala kapesník. Proč plakala? Důvodů mohla mít spoustu. Třeba jí nedopadla schůzka, nedostala zápočet, rozešla se s někým nebo se někdo rozešel s ní. Někdo jí možná zemřel, nebo mohla mít jen smutnou náladu. Z úplně nejasných příčin. Já to znám. Často mi bylo tak nijak a chtělo se mi brečet a přitom nebyl důvod. To se jen duše bránila.
Moje oči ji viděly jen pár vteřin, ale i přes přední sklo auta, které jsem řídila, byl pro mě její smutek k pochopení. Až se vybrečí, zase bude dobře. Slzy odplaví napětí, srdíčko se uklidní, vysvitne slunce a celý den zrůžoví …

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy psané životem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u SLZY

  1. Honza Odvárko napsal:

    Každý neprožitý smutek… dřive či později vyplave na povrch, je jen otázka, kolik se ho v člověku za tu dobu nashromáždilo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>