Tuto noc jsme přežili…

Nevím jak u vás, ale u násbyl vichr až hrůza. Myslím, že minulou noc měla spousta nás značně neklidnou. Vzhledem k tomu, že nešel proud, bylo i včerejší odpoledne poněkud jiné než ta ostatní. Jakmile se sešeřilo, zapálili jsme svíčky a povídali si. Já, ONdra, babička, děda. Pak jsme si s piánem zazpívali a v půl osmě byl klouček v peřinách. Řekla jsem mu pohádku a skřítkách Hodníčkách, které jsme si vymysleli a za chvilku spal jako batole. Sice pofňukával, že se bojí, protože je opravdická tma a venku hvízdá limuzína, ale po ujištění, že je všechno vpořádku se zklidnil a odplul do říše snění.
Já jsem bloumala potemnělým bytem a do postele se mi moc nechtělo. Naši zalezli a kromě poryvů větru bylo všude ticho. No co, tak půjdu brzy do postele… Očista při svíčkách ušla, těšila jsem se na klidnou, trochu strašidelnou noc.
Strašidlení začalo vzápětí. Nejdřív to vypadlo, že vypadají okna a potom zvuk, který připomínal praskání dřeva. Vylítla jsem na balkon. No paráda, část našeho letitého tisu se odporoučela k zemi. Zítra ho pohřbíme, říkala jsem si. Tmou běžela bludička baterky mojí sestry Janči.
„Ségro, slyšelas to? Máš ho pod balkónem,“ volala na mě z balkonu nade mnou.
„Hm,“ vyšlo ze mě. „To se máme na co těšit.“ Sfoukla jsem všechny svíčky a vlezla pod peřinu. Z krátkého, zato tvrdého spánku mě probudily sirény. Až mě z toho rozbolela hlava jak jsem se lekla. Hasiši. Panebože, co se kde stalo? Vylezla jsem a šla se podívat na andílka jak si lebedí ve svých teplých peřinách. Spal klidně. Zato já, do rána jsem se převalovala a vylezla po páté-daleko dřív než mě měl vzbudit budík. Kupodivu odpočinutá a svěží. A to se ještě v půl jedné rozblikala televize a všechna světýlka na přijímačích, když zapnuli proud… ONdra spal vedle mě, přilezl nad ránem. Opustila jsem ho nerada, ale s jistotou, že se za pár hodin zase uvidíme.
Jela jsem do práce a cestou viděla tu spoušť, zlámané stromy a povalené popelnice.
„V Tuchoměřicích hořej dráty, už v půl jedný tam jeli hasiči,“ řekla mi místo pozdravu kamarádka. Tak to mě v noci probudilo… Ach jo, tolik komplikací zase. A tak jen doufám, že bude líp, a že nic horšího, než ty hořící dráty se nikde nestalo. Kéž by!

Buďte na sebe opatrní!