ACH, TI OBCHODNÍCI… !

Při čtení toho, co všechno musela zakusit kamarádkapři reklamaci botiček

(http://skorka.bloguje.cz/479886-vysledek-reklamace.php )

jsem si živě vybavila to, co jsem zažívala já před dvěma lety.
Na jaře jsem koupila Ondrovi botky. Byly české, kotníčkové, barevně se mi líbily. Pro samoživitelku na mateřské je 590,-Kč docela vydání, ale to je život.
Měl je přesně jeden den, když se mu na jedné špičce začala olupovat svrchní barevná vrstva. Vzala jsem doklad o koupi a boty i s krabicí a mazala do obuvi v Eliášové ulici.
No to vám ale asi paní majitelka neuzná,“ potěšila mě prodavačka.
„Jak jako neuzná?“ žádala jsem logické vysvětlení.
„No to je mechanicky poškozený a …“ Vysvětlila jsem jí co a jak a ona pořád stejně kroutila hlavou. „To asi neprojde.“
„A to jako má chodit s tímhle?“ ukázala jsem na cár materiálu visící ze špičky boty. Paní jen pokrčila rameny a velmi nerada vyplňovala reklamační list.
„Máme na to třicet dní,“ řekla věcně.
„Já vím,“ byla jsem stejně věcná. „Znám reklamační řád.“ Tím to pro ten den skončilo. Asi za tři týdny jsem jen tak zkusmo zavolala do prodejny. Co kdyby náhodou…
„Á, paní Šťastná,“ nenechala mě paní prodavačka ani domluvit a dodala vesele: „Paní majitelka to neuznala.“
„Já se u vás zastavím,“ polkla jsem uštěpačnou poznámku a chystala si řeč, s jakou tam odpoledne nastoupím.
„Tak paní majitelka to…“
„… neuznala. To už jste mi říkala. Proč?“ Byla jsem kupodivu v klidu.
„Je to mechanicky poškozený.“ Paní se ušklíbla.
„Říká kdo?“
„Paní majitelka.“
„ Aha, a paní majitelka je kompetentní k tomu posoudit, zda je to vada materiálu či nikoli? Myslím že byste měly boty poslat k výrobci ať posoudí a vyjádří se…“ A to prý nejde, boty jsou odřené od jízdy na tříkolce nebo odstrkovadle, nebo je okopal, víte jak chodí děti… a že paní majitelka rozhodla a to je její poslední slovo. Neb já jsem uzavřela obchod s ní a ne s výrobcem obuvi. Takže k mojí reklamaci se nemá co vyjadřovat nikdo jiný než paní majitelka. Inu dobrá.
„Díky za ochotu,“ řekla jsem mezi dveřmi s lehkou arogancí. „A jakže se jmenuje vaše paní majitelka?“
Abych to zkrátila: za pár dní dostala paní majitelka můj dopis, kde jsem jí shrnula celou záležitost a podotkla, že můj syn nemá ani tříkolku ani odstrkovadlo, protože jsem samoživitelka a prostě na něj nemám. A z toho samého důvodu bych byla osvobozena od soudních poplatků, pokud bych celou záležitost dala k soudu…“ Našla jsem si soudního odhadce, pro všechny případy a čekala jsem co bude.
A bylo : zavolala mi paní prodavačka, že si mám přijít pro peníze. Boty mi vzaly zpátky a od té doby se se mnou nebaví. Nedávno jsem tam totiž zašla a paní prodavačka místo aby se mě zeptala jaké mám přání, listovala se svojí kamarádkou v kosmetickém katalogu a že je v obchodě zákazník … ?