Ve 4:06 mě probudil

ptačízpěv. Co zpěv, to byl křik, že se nedalo spát. Nebe už dávno nebylo temné a i přes zavřené okno jsem cítila jak se svět kolem probouzí.

Dokázala jsem se prospat až k šesté, ale vstala jsem jak zlámaná. Energie mě s ptačím zpěvem někde opustila. A nebo tam ani tehy nebyla. Tělo mám jak z olova a čekám, že by to kafe mohlo napravit. Ale nevím, nevím…

Mějte se dnes všichni přenádherně a užívejte si slunečný den!

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy psané životem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>