Stalo se Vám, že jste k někomu chovali důvěrný vztah, pak Vám zmizel,
Vám se podařilo na něj úspěšně zapomenout, zklamání ze ztráty přebolelo a po nějaké době Vám vstoupil do dveří?
Mě se to stalo předevčírem. Po osmnácti letech se mi zjevil v obchodě kluk, který byl mým útočištěm a ostrůvkem naděje? Jenže tehdy jsem byla naneštěstí moc mladá. Bylo mi osmnáct a jemu dvacetdva. On se chtěl ženit a já tehdy ještě ne. Měla jsem školu čerstvě za sebou a chtěla si užívat. Jezdit po světě, nevázat se dětmi … On mi odešel. Těžce jsem to nesla, ale chápala jsem ho. Jen mi bylo líto, že se mnou tenkrát ztratil tři roky života. Mezi námi bylo pouto zvláštní a citlivé. Nikdy mezi námi nedošlo k ničemu víc než k puse a horkým dotekům na citlivém těle. Jinak nic. Na to jsem čekala do osmnácti. Ale nedočkala se. Prchl z mého života tak rychle jak mi do něj vstoupil. Setrval v něm dobrovolně a bez nátlaku a žebrání o cokoli….
Opravdu jsem ho pochopila a obdivovala za tu zdrženlivost a poctivost. Dodnes vím, že to by jen tak někdo nedokázal.
A teď se objevil a skříňka se vzpomínkami se otevřela. Bohužel mi zbyly jen ty vzpomínky, štosy dopisů, které mi napsal a já je úzkostlivě oprašovala se mi poničily při jednom stěhování asi před pěti lety. Takhle dlouho se mnou byly. A teď se babrám v minulosti, do které jsem se chodila dívat když mi bylo opravdu ouvej. Když stál teď vedle mě, cítila jsem to, co tehdy – ostrov pohody a pevnou náruč.
Ovšem pro jinou ženu, pro jinou rodinu, pro cizí naděje …
P.S. A jestli to třeba budeš číst, tak věř, že Tě mám pořád v srdci, i když vím, že máš svou ženu a děti. Můžeme zajít na kafe, na tom nic není. Ale hlavně že vím, že jsi někde blízko. Nevím proč, ale s tím pocitem se mi hned žije líp.
Mě na druhém nebo třetímpomaturitním srazu prohlásili za mrtvou, neboť jsem se nedostavila, protože jsem nevěděla.
Prý komu se to stane, bude dlouho živ. Já jsem dožiju viz
http://skorka.bloguje.cz…-let.php
MSF
To až mrazí…
Já našel spolužáka,co se před mnoha léty kamsi odstěhoval a pak někdo přišel s informací, že je mrtvej. Drželi jsme za něj na srazu třídy 2 minuty ticha. Ale něco mi tam nehrálo a tak jsem zahájil pátrání. Pak se mi konečně ozval v telefonu a na příštím srazu už seděl živej mezi námi.
Reakce na reakce:Jarmilko,
ten příběh jsem prožívala před 18 lety a je snad logické, že setkání rozjitřilo vzpomínky. Pak jsem prožila jiné příběhy, ale tenhle byl něčím jiný. První, zvláštní, romantický… Víš sama, že jsem si život leckdy pěkně zamotala. A tady jsem o tom potřebovala prostě jen mluvit…
Šárko,
souhlasím s Tebou a to pořekadlo funguje a taky se ho držím. Člověk si opravdu získá nadhled.
Ahoj Renčo!
znáš to pořekadlo, že všechno zlé je k něčemu dobré?Mě se to v životě hodněkrát vyplnilo.Snažím se na všechno dívat z té lepší stránky a brát si ze všeho to lepší.Myslím, že setkání s bývalou láskou je pro každého těžké a musí se dlouho vstřebávat.Držím ti palce.
Jenn a Qendo,když je člověk velmi dlouho připoután k minulosti, nemůže prožít svůj nový příběh nebo se těšit na ten budoucí. Abyste si udělaly místo v duši, musíte něco trvale opustit. On to OSUD ví.
BONALI
Je zvláštní,Jenn,co si všechno člověk uvědomí. Jak samozřejmě ví, že by to dneska udělal všechno úplně jinak … Životem nabyté zkušenosti jsou nejcennější. Ale čas vrátit nejde… Další příspěvek bude následovat až to všechno trochu vstřebám
P.S. Ale každopádně jsem ráda, že je někde blízko.
Děkuju Ti, Jenn!
Tak v tomhle Ti hodně rozumím….Protože,ačkoliv se to může zdát nepravděpodobné,prožívám podobný příběh už 16let a zrovna tak bez úspěchu…..Ani nemůžu říct, jak mi je, jen když na něj pomyslím
Tohle je holt opravdu krutá hříčka osudu…Drž se a měj se moc hezky. Pa…