„ Mluvit o sobě mi připadá žinantní, rád bych mluvil o lidech kolem mě.“Buštěhrad – Nenápadný, elegantní muž. Pevný stisk ruky řekne něco o charakteru, neuhýbavý pohled do očí o upřímnosti. Chodí s hlavou vztyčenou a když mluvíte, pokyvuje hlavou a přemýšlí o vašich slovech. Obchodní makléř se zájmem o auta, člen kulturního výboru města Buštěhradu, původem zoolog se specializací na veterinární parazitologii. To je Jan Paulík.
Školní zrání
Jako tiché a nenápadné dítě navštěvoval tehdejší ZDŠ J. Fučíka. Když kluci kopali do míče, on seděl u klavíru a dřel etudy. Hodiny strávil nad klaviaturou a na přehrávkách vždycky oslnil. Klavíru předcházela flétna. Po půl roce ji ale opustil. Pod záštitou sbormistra J.Teringera vzniklo Zámecké trio – housle, viola, klavír. To bylo šťastné vysokoškolské období. „Děkuji buštěhradské LŠU, že mě naučila hudební základy, princip cvičení a vnímat hudbu. Děkuji rodičům, neboť všechno, čeho jsem dosáhl je hlavně jejich zásluha. Táta mě vedl k hudbě, máma všemožně podporovala. Bez nich bych nebyl tam, kde jsem!“
Výměna nástrojů
„Dáte-li 14-ti letému klukovi do ruky kytaru, předchozí nástroje jsou odsouzeny k zániku,“ říká. Ví o tom své. Klavír téměř opustil a za hlavní nástroj přijal kytaru. Vždycky k někomu vzhlížel. V 19 letech ho ovlivnila tvorba bratrů Nedvědů. Vzniklo duo MaPa (s B.Mauerem), které hrálo jen nedvědovky. V roce 1995 prvně vystoupili na folkové scéně. Hudební nosič Večery otevřených srdcí však skončil v šuplíku. „Pokud chci hrát,“ řekl si, „musím cvičit a být někde veden jako student.“ Přihlásil se do ZUŠ Ch. Masarykové v Praze 6 specializované na moderní hudbu. Jeho učitel Bobby Houda, výborný kytarista a uznávaný bluesman ho naučil hodně o kytarové hře.
Knezaplacení
Po rozpadu MaPa, se potkal s M. Příhodou. Vznikla folková kapela Knezaplacení a letos slaví desetileté výročí. Do pořadu Zastávka v čase v buštěhradské Sokolovně zve své hosty. Od roku 2000 proběhlo 14 večerů např. s I. Hlasem, E. Pilarovou a dalšími. S J. Vrbovou a S. Chmelíkem koncertují po celé republice, na festivalech i stálých scénách.
„ S P.Bobkem jsme zažili pocity slávy, síla jeho hlasu a osobnosti plnila sály divadel, kde jsme společně účinkovali. Leč s příchodem jeho nemoci spolupráce skončila.“ V roce 2002 vydali CD Vzkazy na strunách. Nyní vzniká druhé, jehož název je zatím nejasný.
Knezaplacení v komorní sestavě – Dřetfest 2012
Hudba pro druhé
Během 12 let uspořádal p. Paulík s „parťačkou“ a excelentní flétnistkou L.Musilovou již 521 výchovných koncertů pro MŠ a 1.stupně ZŠ. Hodinové pásmo písní a hudebních cvičení s ukázkami fléten je velmi žádané i na školách v přírodě.
Hrát sám?
A pak přišla touha po sólovém hraní. Vernisáže a křty byly ideální. Na jedné z nich mu kdosi řekl: „Člověče, do toho vašeho hraní bych si uměl představit, že bych něco povídal.“ Byl to Václav Fikrle, další etapa Honzova života.
Poezii hudba nepřekáží
Útočištěm je kladenská kavárna Ateliér. Hudebně-poetický večer je pořad, kde si Paulík přijde na své s kytarou v ruce a Fikrle ležérně recituje básně hlavně V. Hraběte. I sem si zvou hosty. Tradiční Valentýnský hudebně – poetický večer bývá pravidelně v domě pro seniory Oáza v Lidicích. „Naším snem je trochu drzý cíl: vystoupit aspoň s jednou básní v pražské Viole.“
Jeden z našich poetických večerů já a duo Honza Paulík a Václav Fikrle
Krysí smečka
„ Klaním se lidem, kteří něco dokázali. Miluju F. Sinatru. P.Bobek mi jednou řekl: „On jednoduše uměl zpívat. A to je celý.“ A měl pravdu.“ Vzpomíná, jak s kamarády z kapely založili Krysí smečku, po vzoru Sinatry. Měli i základnu, kde dodnes visí Frankova fotka. „ I přesto, že je to drzost, zařadili jsme pár jeho písní do našeho repertoáru.“
Změna by přišla vhod
„Uvítal bych jiný přístup hudebních škol k lidem, co dělají jinou, než klasickou hudbu. Folk či rock nemají moc prostoru. A přitom jsou žáci, které by to bavilo víc, než klasika.Ta je krásná, ale jen jeden obor z mnoha. Škol, které dávají prostor třeba jazzu moc není. Člověk má věřit, že to co dělá, má cenu. Nesmí ti chybět pokora a pevná vůle. A hlavně se nevzdávej!“
Marku,kdybych chtěla o Honzovi říct všechno co stojí za povězení, potřebovala bych aspoň 20 000 znaků a ne jen 4000. Ale kdoví, třeba přijde pokračování… Byl to velmi zajímavý rozhovor. Sám víš, jak je novinářská práce těžká, aby se nezkreslil úhel pohledu. Já děkuju
Tak konečněse ze zvídavého novináře Buštěhradského zpravodaje, který se specializuje na rozhovory nejen s buš. osobnostmi, stala zpovídaná osoba! A protože má co říct, tak je to hezké počtení. Díky, Renáto.