Někde je nejspíš chyba,

říkám si poté, co mám po třech dnech tři kila dole. Určitě to nesouvisí s Popeleční středou, po které má následovatčtyřicetidenní půst. I když to zní vtipně. (Jak komu) Úderem středeční půlnoci se mi to začalo v břiše vařit a já prolítala celou noc a potom další den a noc.
„To ten toust,“ lhala jsem si. Ale kdyby to byl toust, asi bych nezvracela několik hodin téměř nepřetržitě. Pak přišla teplota, ale když vylezla na 39, umlátila jsme ji jedním Paralenem plus. Ten mi spolehlivě zabírá. Když jsem po těch třech dnech, které jsem byla jen o čaji (a to jen tak tak, protože jsem ho moc neudržela) vylezla z postele na dobu delší než nezbytně nutnou, okusila jsem žužlat suchý rohlík, protože mi bylo už tak špatně, že jsme nevěděla, jestli v tom nemá prsty hlad. Kousek se mi povedl vpravit až do žaludku a kupodivu tam zůstal.
Druhý den jsme si dala jogurt a odpoledne suchý brambor a jásala, jak je prima se najíst a neletět s tím hned kamsi.
Včera jsem večer dostala chuť na pivo. Tak jsem si dala decinku a bylo mi fajn. Pomalu jsem se začala stabilizovat, pak i rohlík se sýrem a přišla první klidná noc. Ve tři ráno se vedle mě ozvalo „Mami, nějak mě škrábe v krku.“ Asi se mi něco zdá, konejšila jsem se. V půl šesté se ze škrábání v krku vyklubala pěkná nevolnost a jen tak tak jsem synkovi stačila podat misku. Vyhodil všechno co měl včera k večeři.
„To je vostuda, jsem ještě v pyžamu,“ povídá mi v půl desátý.
„Není to ostuda, jsi nemocnej.“
„Ale já si chci hrát,“ řekl mi už několikrát, ale vždycky po té větě by se chudák zadávil. Je mi ho líto, ale musí to ven.

Aby toho nebylo málo, přinesla mamka odněkud zprávu, že zase řádí nějakej novej virus ani nevím jak se jmenuje. Tak jsem zvědavá, jak se tohle vyvrbí. Každopádně jsme jak lazaret. A to má dneska taťka svátek a odpoledne přijedou hosti….

Pěknou sobotu bez nehod a bacilů!