„Hele, jsem si koupila nový boty,“ zvedla maminka, sedící u piva, nohu téměř až k rameni. „Nedělaj mi velkou nohu?“
„No jsou fakt pěkný, Věro. A kde jsi je…“
„Hele, a nedělaj mi velkou nohu?“
„Nedělaj, a kdes je teda koupila?“ zeptala se opakovaně s naléhavostí druhá maminka.
„Prosim tě, někde v Praze,“ zálibně si prohlížela Věra svoje nové bílé sportovní boty. „A fakt mi nedělaj velkou nohu?“ Zakroutila hlavou, jako by ujištění, které chtěla slyšet, vůbec nebylo možné.
„Nedělaj, fakt ne,“ přisvědčila ta druhá. „A sedí ti dobře?“
„No sedí,“ natáčela ta první nohu ze všech stran. „To jo, sedí, ale já měla strach, aby mi nedělaly velkou nohu.“
„Prosim tě, nedělaj,“ ta druhá se na dvě vteřiny odmlčela. Zhluboka se nadechla a než stačila něco říct, spustila zas ta první.
„Já jsem tam přišla úplně zmrzlá a říkám tý prodavačce, že potřebuju boty, aby mi nedělaly velkou nohu. A víš, co mi řekla ta nána?“ obrátila oči v sloup. „Že prej si je musím vyzkoušet. No co bys tomu řekla? A že mi nedělaj velkou nohu?“ Podívala se na kamarádku. „Co?“
„No nedělaj, to víš, že nedělaj. Jsou fakt moc pěkný.“
„Jo? Myslíš to vážně? To jsem ráda, že jsem si je koupila. Ale chápeš to? Ona mě takhle odbyla. Já jí řeknu, že potřebuju poradit a ona mi řekne, že si je musí vyzkoušet. Já nepotřebuju boty, aby mi dělaly velkou nohu. Mám chlapa s malou nohou a nepotřebuju boty, aby…“
„Hele, a co děláte o víkendu?“ pokusila se ta druhá změnit téma.
„…co mi dělaj velkou nohu. Jak bych pak vedle něj vypadala?“ nedala se zastavit ta první – starostlivá. Plácla se do čela. „To by bylo úplně trapný. Jé hele, Maruška jde,“ ukázala prstem. „Čau, Maru, hele, musim ti něco říct.“ Maru si vyměnila pohled s druhou maminkou a hořce se pousmála. Asi Věru dobře zná. „Maru, potřebuju se tě na něco zeptat,“ Věra se nedala zastavit. „Co myslíš, nedělaj mi velkou nohu?“ vyšvihla nohu do výšky očí. „Pavla říká, že nedělaj, co myslíš ty?“ A zase se natřásala a přešlapovala z jedné nohy na druhou. „No co myslíš?“
„Já myslím, že jsou úplně super,“ řekla Maru a napila se piva, které jí zatím přinesl číšník.
„To mám starosti, co?“ procitla najednou Věra a rozřehtala se na celé kolo. „Ale jsem fakt ráda, že jsem si je koupila.“ Spokojeně mlaskla. „Pojďte se mnou někdo tam,“ pubertálně se zahihňala a přikryla si rukou ústa. „No na záchod,“ zašeptala. Maru se zvedla. „Já jdu.“ Maminky se zvedly a odcházely. „Hele, koukej, máte pravdu, fakt mi nedělaj velkou nohu,“ zaslechla jsem ještě…..