Z norského originálu přeložila: Eva Dohnálková
Žánr: Beletrie pro dospělé/ Kriminální
Odpovědná redakce: Kateřina Belková
Obálka: René Senko
Foto na přebalu: Jacques Palut
Sazba: Libor Jelínek
Technická redakce: Petr Kovář
Vydalo: Nakladatelství JOTA, s.r.o., Brno
Rok vydání: 2014, 1759. publikace, vydání první, vázaná
Počet stran: 320
ISBN: 978-80-7462-541-1
Hodnocení: 90%
Série podivných případů vnese do poklidného života severonorského ostrova Landegode strach a paniku. Příběh začíná procházkou dvou chlapců, kteří při svých plážových hrátkách uslyší nářek a křik muže, jemuž kdosi připoutal ruce ke skále pod ledovou mořskou hladinou. Tento otřesný zážitek už z paměti nikdy nevymažou. Ani chlapci, ani muž. Sotva se městečko z této události vzpamatuje, najdou tesaři při práci ve sklepě opuštěného přístaviště muže přivázaného ke kamnům. Zdánlivě nesouvisející případy. Jenže začnou přibývat další, které ačkoli jsou úplně odlišné, něčím se přece jen vzájemně podobají. Ale čím? Co mají symbolizovat? Zanedlouho najdou manželé při procházce po pobřeží z moře vyplavenou panenku. Sami nevědí proč, ale mají silný pocit, že je to varování před něčím, co se má stát. I přesto, že se je snaží zkušený policista Niklas Hultin přesvědčit, že je jejich domněnka hloupost, nakonec musí dát manželům za pravdu. To ale až po nějaké době, kdy je na pobřeží nalezena žena v bezvědomí, která je oblečena úplně stejně jako ta panenka tehdy … Pozorný čtenář se smyslem pro detektivku si začíná dávat dohromady souvislosti. I když jsou to z počátku jen střípky a zdánlivě k sobě vůbec nepatří, nakonec tu mozaiku utvoří. Ale to chvíli trvá.
Na těchto třistadvaceti stranách se dá napětí krájet a nedá vám to spát. A v tom je kouzlo rukopisů Froda Granhuse, který pracuje jako poradce na sociálním úřadě a žije v Leknes na Lofotě. Nevyžívá se v obsáhlých omáčkách, na něž jsme často zvyklí, a které činí knihu leckdy místy až nudnou. To Frod jde přímo k věci a jeho přímočarostí je čtenář nezřídka překvapen. A rozuzlení nachází zpravidla tam, kde by jej vůbec nečekal. Jakoby mi to připomínalo přísloví, že pod svícnem bývá největší tma…
Tahle norská detektivka je prostě detektivka přesně jak má být. Tak si ji nenechte ujít. Pak byste litovali, to vím jistě. Třeba to udělejte jako já: napustila jsem si vanu, vzala sklenku něčeho dobrého a …. Příběh začíná…