Žánr: Dětská literatura
Nakladatelství: JaS nakladatelství, Praha 5
Ilustrace: Marcela Walterová
Grafická úprava a sazba: Karim Shatat
Redakce a korektura: Věra Marušková
Rok vydání: 2013, 14. publikace, vydání první, vázaná
Počet stran: 80
ISBN: 978-80-87654-04-0
Hodnocení:
Viktorka a Viktor Hrdličkovi jsou sourozenci. Jsou velmi hraví a jako ségra s bráškou se k sobě chovají moc hezky. Mají babičku Karlu a dědečka Kala a nedají jim ani chvilku odpočinout. Jakmile přijdou z družiny a ze školky, pomůžou dědovi na zahrádce a babičce v kuchyni a za odměnu dostanou vždycky nějaký ten špacírek. Jednou jdou na výstavu, jindy do divadla, ale ze všeho nejraději mají společné chvíle, kdy se babi usadí do svého štrikovacího křesla a děda do svého vyprávěcího křesla. To si děti potom posedají kolem a dychtivě očekávají vyprávění. Jen se to musí stihnout dřív, než je maminka zavolá k večeři. Ale protože děda je vypravěč – kouzelník, vždycky to stihne akorát. Viktorka a Viktor mají nejraději říkanky, veselé básničky a pohádky. Ale děda s babi mají vždycky připravené i nějaké ro roztomilé rozpočítadlo. Takže se s nimi opravdu nikdy nenudí a navíc se pokaždé dozví něco nového. Takové vyprávěcí chvilky jsou úplně ideální pro dlouhé zimní večery, kdy děti netrpělivě čekají na ten kouzelný večer, kdy přijde Ježíšek. Když je času víc, povídá děda delší pohádku, třeba O dvanácti měsíčkách nebo Dva mrazíci, nebo Jak staříček měnil až vyměnil. Když do večeře zbývá jen malá chvilička, sáhne raději po básničkách.
Jana Semelková napsala báječnou knížku Pohádkový zvoneček pro děti, ale věřím, že si ji se zájmem přečtou i rodiče. I já jsem si ji sama četla před spaním. Jana totiž vsadila na tu kartu, že stará česká klasika je nesmrtelná. Použila tu některé pohádky od Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena a verše od Josefa Kožíška a Josefa Václava Sládka. Tahle volba se, podle mého názoru, opravdu vyplatila.Všechny příběhy jsou něžné a roztomilé, čtení tak dělají poutavým a hlavně logickým. Ilustrace Marcely Walterové mi něčím připomínají rukopis Heleny Zmatlíkové a proto knížka celkově působí velmi teplým a přitažlivým dojmem. Zavzpomínala jsem na dobu, kdy jsem byla dítě a zahrabaná pod peřinou hltala řádky pohádkových knížek a litovala, že musím jít spát, že ráno musím vstávat, že musím jít do školy… Tohle všechno mi naskočilo každý večer, když jsem brala knížku do ruky. Sedmdesát šest stran jsem přečetla jedním dechem, protože jsem byla zvědavá, jak to s tím Ježíškem u Hrdličkových nakonec dopadne. Jestli vás to taky zajímá, není nic jednoduššího, než sáhnout po tmavomodré knížce s dvěma mrazíky, hvězdičkami a zvonečkem na obálce. Jestlipak ten Pohádkový zvoneček nakonec zazvoní?