Šťastná Qenda » Něco o jídle…

Jasné a srozumitelné, nebo ne?

Qenda — Tue, 09 Feb 2010 13:04:00 +0000

Podívejte se na návod k použití, který jsem našla na balíčku docela chutnýchnudlí. Zprvu k smíchu, potom k vážnému zamyšlení….

Nejdřív mi pomohl

Qenda — Wed, 04 Oct 2006 07:49:00 +0000

udělat těsto navýborný koláč…

foto: Qenda srpen 2006

Je fakt

Qenda — Fri, 29 Sep 2006 07:26:00 +0000

šikovnej…„ONdra je fakt zlatej, „povídám mamce minulý týden. „Ráno vstane, oblíkne se, nasní se…“

Pampeliškový med

Qenda — Fri, 26 May 2006 12:32:00 +0000

jsme s ONdrou vařili letos už dvakrát. Panáček vesele hopkal loukou a poctivě sbíral kvítek po kvítku. Až jich bylo 40 deka. Potom mi pomáhal odstřihovat nůžkami zelené zákrovy, jak tomu říkají odborně v knize.
„A co to je, maminko?“
„To je to, z čeho roste kvítek, ONdrí. Celý tohle zelený musíš ustřihnout.“ Tak stříhal a v misce rostla hromada žlutého pápěří. A nakonec toho bylo skoro přesně 25 deka. To jsme společně zalili litrem a půl vařící vody a ve velkém hrnci nechali přiklopené do zítra.
Zítra jsme vzniklou hmotu scedili přes starou utěrku, pořádně vyždímali a dali na plotnu, škrtli a skoro čtyři hodiny vařili. A přidal tam ONdra kilo a půl cukru pískového a šťávu z jednoho pomeranče a jednoho citronu, které poctivě odšťavil a přecedil. Je fakt šikovnej!
Jen dovařit to nestihl, usnul. Takže jsem to kolem desáté dovařila, nalila do skleniček od přesnídávky či jogurtu a zařadila do spíže, že se medík bude hodit. A jak se hodí vidím každý den několikrát. ONdra je jako medvídek a mlsá med na lžičku, nebo do čaje a nebo na chleba s máslem. A naposledy, když plná lžička doputovala do ušmudlané pusy, přivřel očička, olízl se a řekl: „Maminko, tys to tak dobře udělala, má tě za to rád…“

Dělená strava jednoznačně ano!

Qenda — Fri, 19 May 2006 13:38:00 +0000

To jsem slýchala a četla, jeden čas jsem se tak i stravovala, ale byla jsem příliš líná na to, abych byla důsledná a poctivě si všechno dělila. Takže jsem zase skončila u míchání všeho se vším, nemám z toho dobrý pocit, ale žiju s tím.
Zato ONdra. Ten již od útlého věku propaguje stravu zásadně dělenou. Maso jí bez přílohy, brambory bez masa, rohlík „šuchej“ a sýr sní klidně celý na posezení ze staniolu. Z celozrnných housek oždibuje semínka a nejvíc mu chutnají dýňová. Samozřejmě, že z rizota maso nevybírá, ale párek si dá rozhodně bez chleba. Udivuje mě ta jeho systematičnost a píle s jakou přistupuje ke stravování. Kdoví, třeba to tak cítí a proto to tak dělá. A třeba to není jen jeho rozmar, ale fakt, že „na tom asi něco bude“.
Naše babičky měly peněz poskrovnu a masa nebylo. Jedly co měly. Často si vzpomenu na pohádku Pyšná princezna, jak tam všichni seděli kolem stolu a cpali se bramborama. A byli šťastní, hlavně že se měli…
Naši nám říkali, když jsme byly děti a nechtěly jsme chleba k párku, že na chleba se špatně vydělává. A proto je třeba si ho vážit. Někdo říká, že po chlebu se práší z pusy a komu smrdí chleba, tomu smrdí práce. Znám tohle úsloví i s rumem, ale to je jiná pohádka.
Zkrátka jsem chtěla říct, že můj ONdra v necelých čtyřech letech jí podle svého a to nejlépe něco bez ničeho. Nebudu mu bránit, neb vím, že i já jsem se v době mého dělení stravy cítila mnohem lépe a pohodlněji než teď. A myslím, že ho brzy budu následovat. Jen musím rozmyslet kdy to bude.