Šťastná Qenda » Něco o zdraví …

Někde je nejspíš chyba,

Qenda — Sat, 20 Feb 2010 09:52:00 +0000

říkám si poté, co mám po třech dnech tři kila dole. Určitě to nesouvisí s Popeleční středou, po které má následovatčtyřicetidenní půst. I když to zní vtipně. (Jak komu) Úderem středeční půlnoci se mi to začalo v břiše vařit a já prolítala celou noc a potom další den a noc.
„To ten toust,“ lhala jsem si. Ale kdyby to byl toust, asi bych nezvracela několik hodin téměř nepřetržitě. Pak přišla teplota, ale když vylezla na 39, umlátila jsme ji jedním Paralenem plus. Ten mi spolehlivě zabírá. Když jsem po těch třech dnech, které jsem byla jen o čaji (a to jen tak tak, protože jsem ho moc neudržela) vylezla z postele na dobu delší než nezbytně nutnou, okusila jsem žužlat suchý rohlík, protože mi bylo už tak špatně, že jsme nevěděla, jestli v tom nemá prsty hlad. Kousek se mi povedl vpravit až do žaludku a kupodivu tam zůstal.
Druhý den jsme si dala jogurt a odpoledne suchý brambor a jásala, jak je prima se najíst a neletět s tím hned kamsi.
Včera jsem večer dostala chuť na pivo. Tak jsem si dala decinku a bylo mi fajn. Pomalu jsem se začala stabilizovat, pak i rohlík se sýrem a přišla první klidná noc. Ve tři ráno se vedle mě ozvalo „Mami, nějak mě škrábe v krku.“ Asi se mi něco zdá, konejšila jsem se. V půl šesté se ze škrábání v krku vyklubala pěkná nevolnost a jen tak tak jsem synkovi stačila podat misku. Vyhodil všechno co měl včera k večeři.
„To je vostuda, jsem ještě v pyžamu,“ povídá mi v půl desátý.
„Není to ostuda, jsi nemocnej.“
„Ale já si chci hrát,“ řekl mi už několikrát, ale vždycky po té větě by se chudák zadávil. Je mi ho líto, ale musí to ven.

Aby toho nebylo málo, přinesla mamka odněkud zprávu, že zase řádí nějakej novej virus ani nevím jak se jmenuje. Tak jsem zvědavá, jak se tohle vyvrbí. Každopádně jsme jak lazaret. A to má dneska taťka svátek a odpoledne přijedou hosti….

Pěknou sobotu bez nehod a bacilů!

Kouříte?

Qenda — Fri, 23 Mar 2007 20:51:00 +0000

A když upeče,

Qenda — Wed, 18 Oct 2006 07:31:00 +0000

tak mipomůže vyluxovat. Aby bylo všude čisto a dobře se nám

dýchalo. Je všestranný pomocník.
P.S.Ale aktivita ho opouští a musím ho do toho strkat. Někdy. Je to stejné jako s tím proutkem…

foto: já, léto 2006

Burčák – nápoj nejen pro dobrou náladu

Qenda — Mon, 02 Oct 2006 07:42:00 +0000

Jako každý rok, tak i letos si děláme s taťkou(jak tomu s oblibou říkáme ) velmi pěkná odpoledne a večery. Nedaleko od Statenic jsou Únětice, kde je bezva vinný sklípek. A sem jezdíme pro vínko a v době burčáku pro co jiného… A tak pár slov o něm:
Burčák je rozkvašený hroznový mošt. Je to pěnivý, voňavý, teplý a mléčně zakalený nápoj. Při bouřlivém kvašení dochází k odbourávání cukru, k jeho přeměně na alkohol a k tvorbě dalších produktů kvašení. Je to živý nápoj, jehož chuť se kvašením mění.. Jeho příjemnou svěžest vytváří oxid uhličitý. V tomto nápoji konzumujeme četné vitamíny, jejichž hladina se zvyšuje kvasinkami. Obsah tiaminu působí na lepší srdeční činnost, kyselina nikotinová a nikotinamid zabraňují nervovým a kožním poruchám. Kyselina pantotenová chrání lidské tělo proti onemocněním sliznice a zažívacího ústrojí.
Burčák upoutává výraznou vůní. Pro jeho výrobu používají v Úněticích hrozny většinou Moravského muškátu, Irsai Oliveru, Veltlínského červeného raného a raných stolních odrůd. Časové rozpětí a nejvhodnější doba pití burčáku se nedá přesně určit. Při jeho přepravě nesmíme láhve nebo demižony pevně zazátkovat, poněvadž stále se tvořící oxid uhličitý by způsobil jejich prasknutí. Dopravní přesuny na větší vzdálenost burčáku nesvědčí, protože tím jeho kvalita klesá.
Protože burčák je dostupný jen ve velmi krátkém časovém rozpětí, začíná se vyrábět již z nejranějších odrůd a postupem sklizně pozdnějších odrůd se délka jeho životnosti prodlužuje.

Tolik trocha teorie o burčáku. K tomu se váže i výrok Pliniův, který praví:“ Vínem se živí krev a čilost lidí.“ My s taťkou jsme čilí velmi a krev živíme každý den.

O KOUŘENÍ

Qenda — Tue, 11 Jul 2006 11:04:00 +0000

Stejně jako pohled na bosá chodidla mě přitahuje podívaná na člověka, který si zapaluje cigaretu. Někdo přivírá a mhouří oči, když cvakne zapalovačem nebo škrtne sirkou a zhluboka se nadechne. Vtáhne do sebe kouř, aby jej vzápětí vypustil všelijakým způsobem. Někdo zadrží dech a první doušek si vychutnává, po pár vteřinách vypustí tenký a dlouhý pramínek. Jiný se s pachutí dehtu a nikotinu takhle vůbec nelaská a hned po tom, co to do sebe vtáhne vypustí obrovský oblak dýmu. Tím znemožní na okamžik dýchat celému blízkému okolí ale on je blahem celý bez sebe. A podobně vykouří celou cigaretu. Takže ji má tak na tři, čtyři, maximálně pět šluků. Nevím, co přesně znamená šluk, ale kuřáci to říkají. I já jsem to říkala, když jsem kouřila. „Dej mi šluka,“ říkaly jsme když cigárko kolovalo o přestávce na záchodě středního odborného učiliště. Tehdy jsem se ale nekochala podívanou na to, jak to kdo dělá a jak se při tom tváří. To jsem kouřila jak divá, jen aby nezazvonilo a já to nemusela típnout. Jaká škoda by to byla. Stejně jsme byli naivní, když jsme si mysleli, že o tom nikdo neví. Když si v místnosti tři na tři metry zapálilo patnáct lidí, určitě to nikdo nepoznal, přinejmenším to prozradilo naše načichlé oblečení. Ale to jsme neřešili, hlavně když nás nečapli za ruku…
Postupně jsem si začala všímat detailů. Jak kuřák vytahuje cigaretku z krabičky, někdo ji promne v prstech, čichne k ní, olízne jazykem od filtru na konec, aby prý tak rychle nehořela. Jak ji vloží mezi rty, někdo ji přidrží zuby. Někdo ji dá do koutku, někdo do našpulených rtů přesně doprostřed. Dámy si někdy před zapálením automatickým pohybem upraví vlasy. A pak to přijde. Cvak, plamen, a na vteřinu se všechno zastaví. První nádech je prý nejlepší. No a pak ty ostatní jsou všechny stejné. Já si vzpomínám, že ten úplně první nádech mě málem položil. Říkala jsem si, proč kouřej, když je to tak hnusný. Postupem času jsem změnila názor a upřímně říkám, že ne vždycky mi to chutnalo. A pak jsem toho nechala. A mám klid. Ušetřím, teda aspoň se to říká, že kdo nekouří tak ušetří, ale hlavně zbytečně nevyhazuju peníze do luftu, nesmrdím kouřem a nekašlu jako většina těch, kdo se bez toho hřebíčku nedokážou obejít.
Asi je potřeba si tím projít, naši mi říkali, jak mi urazej ruce, když mě uvidí s cigaretou v ruce, tak jsem kouřila tajně. Pak jsem to odtajnila, protože to stejně věděli, jak tedy nevím, ale asi podle toho oblečení. A ruce mi zůstaly. Nebudu podobné věci říkat ONdrovi, ale vím, že mu požehnání určitě nedám. Je to každého věc, a jak se svým životem naloží, záleží jenom na něm. Já našim taky nevěřila, jak je to fuj. Ale zase když to dělají oni, tak to asi tak moc fuj nebude, ne? A bylo. Sama jsem si na to přišla a nekouřím. Vím, že nebudu a přála bych to i jim. Aby to konečně jednou vydrželi a nekazili si už tak narušené prostředí ve kterém žijeme. Vím, že to asi nezměním, ale moc bych si to přála.

Návštěva u lékaře

Qenda — Wed, 07 Jun 2006 14:21:00 +0000

Ledva jsem si nahmatala další bouličku na těle, řekla jsem si DOST, A JDE SE K DOKTOROVI! Když jsem objevila tu v pravém boku, říkala jsem si, že je to určitě uzlina. Jednu mám u ucha a žijeme spolu už dvacet let. Když se objevila ta na předloktí, hýčkala jsem svoji mysl tím, že i to se může stát. Ne, že bych byla ke svému tělu tak nezodpovědná, ale vzhledem k tomu že již z minulosti mám nějaké zkušenosti s bouličkami a nikdy to nic nebylo, tak jsem to přešla.
Jenže minulý týden mě probudila bolest v levém boku a pohmatem jsem zjistila, že další „dáma“ mě poctila svou přítomností, rozbrečela jsem se a zkazilo mi to celý den. Naštěstí dobří lidé ještě žijí a tak můj kolega na nic nečekal, zavolal tatínkovi – lékaři, jestli by se na mě nemrk´. A tak jsem se dostala do rukou pana doktora Lepšího v Rehabilitační klinice U Malvazinky 5, v Praze 5.
Avšak než jsem ho mohla poznat zblízka, měla jsem necelou hodinku čas pro sebe. Dorazila jsem totiž o hodně dřív. Usměvavá paní na vrátnici mě poslala správným směrem, usměvavá slečna v recepci mě zaregistrovala a poslala správným směrem. Dlouhá chodba, všude květiny, velká okna a měkké židle mi daly tušit, že to nebude jen tak obyčejný špitál.
Sešla jsem o patro níž, našla správné dveře a pohodlně se usadila. Ale protože času bylo dost a moje zvědavost obrovská, zvedla jem se a vydala směrem, kde jsem slyšela hlasy, cinkání nádobí a hlavně cítila vůni kávy… A tak tu teď sedím u kulatého stolečku s živou fialkou uprostřed, vlevo se dívám prosklenou stěnou na bazén, kde cvičí pacienti pod vedením rehabilitační sestry a všude kolem venku vidím stromy, trávu, nebe a vlídné lidi. Piju kafé latté a vyšetření se vůbec nebojím.

P.S. Víte jak to dopadlo? Bouličky mě ošálily. Ty jsou v pohodě, zato žlučník půjde ven. Že já tam chodila. Mějte se pěkně! Qenda

Kašlík či nachlazení?

Qenda — Tue, 18 Apr 2006 08:04:00 +0000

Nevím, do jaké míry to byla sugesce či přání ať to zabere, ale zabralo to. ONdra je zase nastydlý. Prokašlal se sobotou a v noci skoro nespal. Je velký negativista co se podávání jakýchkoli léků týče. Nejraději by pořád jen „mlíčko, maminko, banánový jo?“, ale když má kašel není to to pravé. Ségra Janča mi poradila, co dělají v Řecku. Vzhledem k tomu že tam nějaký ten rok žila, natahala těch babských rad domů spoustu. A tahle se povedla obzvlášť:
– hrneček teplého mléka (v našem případě dvě deci)
– velká lžíce medu
– a pozor! jedna lžíce másla

Pěkně jsem to ohřála, zamíchala a mladík to vypil. Věděl o všem, co tam bylo, proč mu budu lhát a mlaskal si ó jé!

A výsledek? Za celý den nezakašlal a celá noc byla úplně vpohodě. Uvidíme, zda efekt bude dlouhodobý.

Papa, Vaše Qenda

P.S. Jani, moc děkuju za radu!!!

KŘEČOVÉ ŽÍLY

Qenda — Tue, 21 Mar 2006 07:45:00 +0000

…mě trápí už od sedmnácti. Mám je po babičce, tak ať. Naučily jsme se spolu žít.I když byly doby, kdy mě nohy bolely až běda. A potom jsem dostala dobrou radu. Když na jaře vylezou první kopřivy, nastává čas „léčení“. Mladé výhonky jsou nejlepší. Postup je jednoduchý. Kopřivu utrhnout a šlehat jí okolo postiženého místa asi 40x. A každý den.
Zprvu jsem se k tomu stavěla trochu s nadhledem, ale když jsem to vyzkoušela, poznala jsem účinek téměř během týdne. Bylo po bolesti. Kyselina mravenčí, kterou kopřiva vylučuje způsobuje prokrvení tkáně a mírné stažení. Nedělejte to ale přes žílu, pouze kolem ní. Ten, kdo mi to poradil ještě říkal:“ To nebudeš moct projít kolem kopřivy, aniž bysis nešlehla…“ Měl skoro pravdu. Dneska už si vybírám, poznám pohledem, která bude dobrá. Ty vysoké s tmavě zelenými listy tolik nežahají. Zkuste ty mladé, jsou fakt lepší. A nebo nezkoušejte, to je na vás. Jen jsem chtěla poradit co mě funguje.