Muž ladící housle, dítě šoupající nohama v o dvě čísla větších sněhulích, muž menšího vzrůstu, jehož nohy připomínají špejle – tak byly hubené, pes ve svetru, zevlující kolem svého pána, muž doladil a hraje sonatinu, dáma v obrovském klobouku a kožíšku z první republiky, tápající černošská dívka, rozlité latté, paní s obrovskou chundelatou bambulí, mladík s fialovými maxisluchátky, jiný mladík, nesoucí knihu, tloušťkou připomínající tvárnici, rozšlápnutá pizza, další dítě šoupající nohama v o tři čísla větších sněhulích, obrovská černoška s úsměvem od ucha k uchu, hledající správný východ, cinkající mince v klobouku – pán s houslemi spustil čardáš, objímající se pár, spěchající dáma s lyžemi přes rameno se zasekla ve dveřích pekařství, průvan, zima, nevlídno…
To bylo patnáctiminutové čekání ve vestibulu stanice Bořislavka uprostřed ledna…
