Přestože je mezi námi již čtyři roky, stále však jakoby se jí spousta lidí vyhýbala. Je krásná, elegantní a moderní, její vlídnou a otevřenou náruč zatím přijímají jiní lidé, než ti, od kterých by se to očekávalo. Mluvím o Kavárničce na náměstíčku ve Statenicích. Zajímalo mě, čím by to mohlo být a tak jsem si popovídala s její majitelkou, Barborou Škopkovou (37), která ochotně a otevřeně odpovídala na moje, někdy až příliš osobní otázky.
Báro, letos v listopadu přibyla Kavárničce na pomyslném dortu čtvrtá svíčka. Co bylo u jejího zrodu? Byla touha po podnikání nebo láska ke sladkostem?
Jak mě napadlo mít svoji kavárnu? Když jsem se vrátila po roce z Ameriky, kde jsem studovala na střední škole, chtěla jsem si udržet angličtinu. Proto jsem si brzy našla práci v Praze na Letné, v krásné Kavárně The Globe, která patřila cizincům, a pracovali v ní mladí lidé z celého světa. Mezi hosty byli také cizinci žijící v Praze, tedy bez rodiny a přátel a naše kavárna pro ně byla taková malá náhradní rodina. Lidé k nám chodili pravidelně, věděli jsme, který je jejich oblíbený stoleček a jaké mají rádi kafíčko. To se mi moc líbilo. Cítili se u nás dobře a rádi se k nám vraceli. A o to se snažíme i v naší kavárně ve Statenicích. Přejeme si, aby se u nás lidé dobře cítili a rádi se vraceli. Když jsme se s rodinou do Statenic přistěhovali, byla kavárna slíbena v projektu a my s manželem jsme nedočkavě vyhlíželi, kdy už bude otevřená, abychom si konečně dali oblíbené capuccinko, až půjdeme na procházku s kočárkem. Denně jsme chodili kolem, ale pořád se nic nedělo.
Na Kačku s Verčou, které si splnily v Kavárničce sen, paní Bára (uprostřed) moc ráda vzpomíná
Mezil lidmi se povídá, že Ti manžel daroval k Vánocům nebytové prostory na kavárnu. Mohla bys trochu poodhalit, jak to opravdu bylo? Já nemám ráda takové to „jedna paní povídala…“
Ano, byl to částečně dárek od manžela k Vánocům, ale hlavně to byl můj splněný sen. A úplně jednoduché to nebylo. Několik měsíců trvalo, než se nám podařilo prostory odkoupit. Poté začala složitá rekonstrukce a přípravy, které nás ale moc bavily. Při nich jsme spolupracovali nejen s naším kamarádem architektem, ale v nemalé míře s Petrou Veselou, která dohlížela, aby, po odborné stránce, bylo vše na svém místě. To znamená kávovar, lednice, odklepávací plocha, mlýnek na kávu a další vybavení, a abychom si nešli při práci, jak se říká, pres ruku. Pro upřesnění: Petra Veselá je česká baristka, tedy znalec ve výrobě kávy, která vyhrála Mistrovství České republiky baristů soutěž Mistr kávy v letech 2005 a 2007, několikrát se umístila na 2. a 3. místě. Českou republiku reprezentovala na Mistrovství světa baristů v Curychu a na Šampionátu v latté art v Antverpách. Společně se svým manželem, Gliwinem Davisem, rovněž mistrem světa v baristice, dělají rozhodčí na světových baristických soutěžích. Petra navíc napsala krásnou knihu o kávě, kterou máme v Kavárničce k prodeji i s vlastnoručním podpisem autorky. Kdo jiný by nám dobře a odborně poradil?
Po odjezdu dívek do Toronta se stala platným členem týmu Natálka (vlevo)
Vím, že už na začátku jsi měla vizi, čím by Kavárnička měla být. Co vašim hostům můžete a umíte nabídnout? Samozřejmě kromě bohaté nabídky sladkých produktů a kávy? Míváte tu různé akce. Komu jsou určeny? Široké veřejnosti?Prioritou číslo jedna je hlavně kvalitní a správně připravená káva a jiné kávové speciality. Můžete si tu ale dát i výborné čaje a kvalitní vína, máme zde i domácí kopečkovou zmrzlinu, která letos vyhrála cenu Zmrzlinu roku! A samozřejmě nabízíme dortíky, sladké koláče i quiche, což je tradiční francouzský slaný koláč, jehož základem je křehké těsto, oblíbené jsou i panini – teplé zapékané sendviče. Úplně nově máme v nabídce čerstvé polévky s focacciou, to je italský pečený chlebový výrobek podobný pizze, tiramisu od italského cukráře, nebo nové výtečné a designově velmi zdařile propracované dortíky od místní cukrářky. Důležitou součástí Kavárničky je dětský koutek, to byla naše podmínka. Sami máme dvě děti a víme, že bez dětské herny bychom si to kafíčko v klidu asi těžko dali. Herna je veliká a plná hraček, jsou tu stolečky na malování, dokonce i televize a spousta pohádek na DVD, ale ty pouštíme pouze na vyžádání rodičů, snažíme se totiž děti podporovat v tom, aby si hrály společně. Maminky s miminky tu mají k dispozici i přebalovací pult. Během roku pořádáme několik akcí, které jsou určeny pro širokou veřejnost. Velice oblíbená je tu tradiční Mikulášská, vyrábění adventních věnců ve spolupráci s květinářstvím Parádnice. V oblibě jsou i workshopy pro malé děti, teď opakovaně připravujeme vyrábění vánočních hvězd a andělíčků z korálků. Další pravidelnou akcí na pondělní dopoledne jsou Zpívánky, hýbánky pro nejmenší děti s Eliškou Frkovou. Letos máme zatím málo dětí, takže pokud by měl někdo zájem, přihlaste se u nás. Pravidelně po cvičení venku k nám chodí maminky s kočárky ze Strolleringu z Horoměřic, párkrát do roka nám přijede Eliška Frková zahrát loutkové divadélko. Pořádáme zde i narozeninové oslavy a do budoucna by se mi líbilo víkendové čtení pohádek v herničce.
Foto Eva Norgren – Oslava 4.narozenin Kavárničky byla velkolepá
Proč myslíš, že někteří lidé říkají, že je u vás draho a že Kavárničku považují za podnik pro movitější vrstvu?
Mrzí mě, že takhle lidé Kavárničku vnímají, ale věřím, že je to pouze tím, že si k nám zatím nenašli cestu. Chceme, aby každá návštěva v naší kavárně byla zážitkem, a tomu se snažíme podřídit i nabídku a výběr surovin. Dbáme na to, aby vše, co nabízíme, bylo nejen chuťově na skvělé úrovni, ale aby každá položka měla svůj pozitivní příběh. Skvělá italská káva, zmrzlina od Radka Hrivňáka z Tuchlovic, dorty od Kristýny Ďurišové ze Statenic, nově nabízíme polévky a další dobroty. Za každou položkou v naší nabídce stojí lidé, které známe, kterých si vážíme a kteří vkládají do své práce kus svého srdce. Zjednodušeně, raději v kavárně nabídnu menší tiramisu od Davideho než obrovský větrník, plný ztužených tuků a levných surovin z pásové výroby. Snažím se, aby byla v Kavárničce vždy základní, cenově dostupná nabídka, ze které si vybere každý a může si ji bez problémů dovolit, aniž by to zatížilo jeho rozpočet. Moc by mě potěšilo, kdyby se k nám přišli podívat lidé z okolí a přišli si k nám dát něco dobrého. Kavárnička je tu pro všechny, každý si může přijít dát klidně jen kafíčko a nechat děti pohrát v herně, přečíst si noviny, jen tak posedět. Vsak kvůli tomu tu Kavárnička je – jejím cílem je potěšit, posloužit a propojit všechny lidi ze Statenic a okolí. Stále čekám, až k nám budou chodit hlavně místní občané, na druhou stranu mě stále mile překvapuje, kolik lidí k nám pravidelně dojíždí třeba z Roztok, Holubic, Turska, Velkých Přílep, Suchdola, Horoměřic, odkud chodí maminky s dětmi pěšky, ale třeba i z Prahy 6.
Kolik má Kavárnička zaměstnanců a jsou to „mistři v oboru“, to znamená – mají nějaká speciální školení? Jak správně uvařit kávu přece neví každý.
V současné době mám v týmu dvě milé paní, moc šikovné baristky, které jsou pečlivě proškolené Petrou Veselou, se kterou nyní vymýšlíme termín našeho dalšího školení. Uvařit správně espresso není pouze o dobrém a kvalitním přístroji a kvalitní kávě, tady záleží hlavně na správné obsluze a údržbě, správné teplotě, tlaku a správném nastavení hrubosti mlýnku.
Foto Eva Norgren
Je pravda, že v Kavárničce pracovaly dvě dívky z dětského domova, pro které to byl splněný sen, získat takovou práci? Kam se poděly?
Ano, Kačka s Verčou. Jsou to úžasné holky, které byly dva a půl roku součástí naší Kavárničky a vlastně vždycky budou! Ostatně nám tu na zdi visí jejich fotky, a tudíž tu jsou stále s námi. Holky jsem našla v novinách v době, kdy jsem se poohlížela po nějakém milém a spolehlivém personálu. Prostřednictvím nadace „Múzy dětem“ sháněly práci. Jejich příběh byl tak silný, že mě okamžitě zaujaly. Scházely jsme se dlouho před otevřením a společně za dohledu Petry trénovaly, jak udělat to nejlepší espresso. Později dívky absolvovaly další kurz Latte art – takzvané malování mléčnou pěnou. A před rokem se holkám splnil další sen – odletěly z Kavárničky rovnou do Toronta zdokonalit si angličtinu. Obě pracují v kavárnách, daří se jim dobře a jsme v neustálém kontaktu.
Jaké máš plány spojené s Kavárničkou do budoucnosti, co dalšího bys ráda dokázala?
Ráda bych pořádala víc různých malých milých kulturních akcí. Před pár dny už jsem domluvila, že před Velikonocemi budeme opět plést pomlázky a také uvažuji o tom, že prodloužíme otevírací dobu v pátek či sobotu, aby si u nás hosté mohli posedět u dobrého vínka a nemuseli spěchat. Stále hledám nové zajímavé dobrůtky, které bychom hostům mohli nabídnout.
Řekni, prosím, něco o sobě, odkud pocházíš, co máš ráda, co je pro Tebe v životě důležité….
Jsem typický Pražák. V Praze jsem se narodila, v Praze vystudovala, v Praze bydlela. S manželem jsme se nejdřív přestěhovali z centra hlavního města na Přední Kopaninu, kde jsme žili několik let a kde se nám narodila naše dcera. Pak jsme hledali nový dům a manžel objevil projekt Statenický Mlýn, který se nám moc líbil. A tak jsme se tady usadili. Mám ráda svoji rodinu, děti, svého muže a přátele, kteří mě často inspirují a posouvají dopředu. Ráda cvičím jógu, miluju procházky přírodou a cestování.
Poodhalíš trochu osobu Tvého muže? Je s Kavárničkou spojen a spousta lidí ho vlastně nezná. Ostatně ne jen s Kavárničkou, podporuje i místní akce. Povíš něco o něm?
Ano, můj muž stojí za Kavárničkou, neb mi ji koupil a pomohl s veškerým zařízením. Její provoz je ale čistě na mně a on už sem jen chodí na dobré kafíčko a z povzdálí nám fandí. Stejně jako já má rád Statenice a těší ho, když se u nás něco děje, když se všichni sejdou a společně něco příjemného zažijeme.
Text: Renáta Šťastná
Foto: Eva Norgren a archiv Barbory Škopkové