Bobky

Jsou legrační. Malí lidé – kluci, holky, zkrátka děti. Naše děti. A ty jejich problémy , kam se na ně hrabe kdekterý dospělák. Nedávno jsem byla svědkem jednoho rozhovoru na pískovišti. Tam se děly věci, pane. Každá máma to zná. A přijde jí to ohrané, normální, obyčejné, trochu levné a vlastně i tak trochu nuda. A hlavně naivní. O nic tam nejde. Ale ono tam jde o moc. Ti prckové v tom naivitu necítí.Oni o ní vůbec nevědí, neznají ji. Stejně jako spoustu jiných věcí. Jsou tak čistí a přímí. Děti … Dospělí se často bojí té jejich přímosti. „Tohle ale nikde neříkej, zlato,“ nabádá maminka prcka.
„A proč ?“ velké oči vzhlížejí k mámě.
„Prostě ne,“ trvá si máma na svém.
„Ale proč ?“ kouše si prcek spodní ret a nechápe.
„Prostě ne a víc se o tom bavit nebudeme, “ a víc se o tom nebaví. A prcek tápe.Ptá se nahlas proč. Potom se ptá potichu. Odpověď ale nedostane. Pořád ale neví proč to neříct. Proč ? Vždyť u toho máma byla, tak proč mám říct, že to bylo jinak ? Tak proč ? Nechápe. A tak to řekne popravdě. A vidí, jak ta jeho zlatá máma obrací oči v sloup a tiše mu hrozí : „ Počkej, ty to schytáš…“. A prcek to doma opravdu schytá a zase se ptá proč. Jeho zlatá máma mlčí a ještě mu uštědří další políček. Kruh se uzavírá. Zmatek. Proč je to jinak než to bylo ? Proč je to jinak, než to vypadá ? Co vlastně můžu ? A zase „ proč ? “ – ptá se to větší. Ten prcek na pískovišti to neřeší. A má recht.
„ Ajoj štlejdo, poď, ukáju ti bobky, “ táhl nedávno můj bezmála tříletý syn úplně cizího pána za ruku k záhonu, kde jen pár minut předtím udělal úhlednou hromádku. Pán pokrčil rameny, tváře mu zrůžověly a klopil oči. Ale šel. A ten malej kluk měl pocit vítězství. Ukázal, co chtěl a vůbec neřešil, že takový bobky jsou věc čistě soukromá.
Líbí se mi to na nich. Jak jsou bezprostřední a přímí a ještě se při tom člověku dívají do očí. Bez náznaku lsti a přetvářky.To nám, dospělákům chybí. Někdy. Často je to totiž jednodušší – lest a přetvářka, okolí to v tu chvíli tolik nebolí a hrdina zůstává hrdinou. Škoda, v každém dospělákovi by měl aspoň trochu zůstat ten prcek, co neřeší jestli se to hodí nebo ne a klidně jde ukázat …

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Bobky

  1. popelka napsal:

    Ahojky RendoVše je moc krásný,tak se ti přece jen povedlo zveřejnit tvé krásné povídky.Jen tak dál,držím ti palečky.
    Pusinku Ondráškovi.Pá Martina

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>